23: Jiří Charvat – Vymysli si sám sebe

23. díl podcastu přivítal zkušenost, které se říká Jiří Charvát, je autor 3 knížek,

  • Eskejp: Na útěku z kanceláře
  • Qejci: Existenciální sperma komiks
  • Zase je dneska

Pravidelně píše na svůj facebook a blog www.iwrite.cz. Je také 2x mistrem ČR ve slam poetry. Nyní je na volné noze a tvoří, přednáší a rozesmívá lidi při jeho stand-upech a mind-upech. Co je to mind-up? To se dozvíš v epizodě, nebuď nedočkavej!

„Vytvoř si proces tak aby sis ho užíval“

Moc jsme si povídání s Jirkou užili a věříme, že ty si ho užiješ taky.

Bavili jsme se o syndromu vyhoření, o tricích, který na nás naše hlava zkouší. Co je to mind-up a stand-upová scéna v ČR. Jaký má Jirka kreativní proces. Cítí úzkost když píše?

Jirka vystupuje pravidelně na pódiu, ale míval sociální fobii. Projdeme se Jirkovou cestou z introverta právě na podium a právě k tomu proč ho zajimá co ho zajímá.

Jak pracovat s policajtem v naší hlavě a co nám způsobuje blackout? Proč se vám nikdy nic hroznýho nestane? Řešíme klasicky mozek, paměť a dopamin.

Proč se lidé bojí být sami?

Co je to extrovertní palác? Jaký je smysl života a proč je dobré si vymyslet sám sebe?

Jak to, že jsme časoprostorové zrcadlo a jak vnímáme přítomný moment?

Jirkův rozpor mezi sobectvím a altruismem, co mu přináší štěstí?

Společenské role, které každý den všichni hrajeme. Jsme systémy, které se v každém okamžiku vyrovnávají s realitou?

Masturbace a zvyky. Co je to myšlenkový autobus?

Jirkova zkušenost s psychedeliky včetně žáby Bufo Alvarius – 5-Meo DMT. Využití psychedelik v paleativní péči.

Na konci jsme probrali kde Jirku můžete potkat a kde našel smysl jeho života.

 

 

Děkujeme, že čtete a posloucháte Brain We Are. Moc si toho vážíme! A právě teď ovlivňujete i naši další tvorbu. Sdílejte s námi jednu myšlenku, která vám přišla zajímavá nebo o ní řekněte přátelům. Každá zpětná vazba a kritika nás posouvá dál. Přejeme skvělou zkušenost a den. 🙂 Vojta&Kryštof  

Navštivte naši stránku http://brainya.org/ a přečtěte si naše nejnovější články.

Sledujte Brain We Are na sociálních sítích:

Instagramhttp://bit.ly/2FQugtO
Facebookhttps://www.facebook.com/Brainya01


6 Replies to “23: Jiří Charvat – Vymysli si sám sebe”

  1. Káťa

    Ahoj:) díky za možnost vás poslouchat v díle s Jiřím Charvátem:) já od mala neumím se ztotožnit s žádnou rolí ani mít žádný cíl, uvěřit v důležitost čehokoliv., uvěřit že mě něco definuje..šla jsem životem s pocitem divné bytosti, které neumí žít, protože neumí ničím být, jako se to jevilo u ostatních, že jim to jde..byla to dost velká deprese..už jen zapojit se do hovorů o tom jak je něco nějak důležité a odpovídat na otázky “ a čím jsi, do děláš“:) naučila jsem se pár sociálních odpovědí, ale věděla jsem,že už je to počátek role a že mě to netěší…je mi 58, takže po většinu života tady nebylo nic jako vaše hovory, internet a lidi co mluví o tom,co J.Charvát a vy, nikdo nikde,pusto, tma vědomí…měla jsem pocit, že tady nedokážu přežít..po roce 90 se to začalo pomalu měnit a ted je to úplně úplně jiné:) přesto většinově lidi žijí intenzivně tu roli svojí a vypadají někteří ,co jí ukazují na netu, tak spokojeně, že mě to znejistuje, jestli to tedy nneí ta správná cesta, prostě nějaké té roli uvěřit, nějakému tomu cíli, uvěřit konstrukci mysli o jejich realitě, jestli pobyt n atéhle planetě nemá být o tom? něčím,někým být, něčím co potvrdí vlastní důležitost, něco co potvrdí vlastní existenci …no ale já to stejně neumím, netuším kudy na to:) tak je pro mě přínosné poslouchat podobné rozhovory, nepřijdu si tady tak sama:) myslím si ,že jsem autistka, tedy používám to slovo,které bylo určeno pro ty,kdo ničím nechtějí být a nemají cíle…já bych se definovala asi jako tráva vlající ve větru, bytost bez účelu:) ..ale je mi tady smutno pořád tak trochu Káťa

    • Vojtěch Hlaváček

      Ahoj Káťo, děkujeme za moc krásný komentář. Píšeš to moc krásně a přejeme ať jsi v pohodě s tím kým jsi, resp. s tím že nikdo nejsi :)) Je to naprosto v pořádku a každý má něco. Myslím, že to tak částečně je, každý je jiný a role je vždycky všechno, nic z toho ale neznamená, že to je špatně nebo dobře, jde jen o to jestli je člověk v pohodě s tím co je. Když je, tak úžasné, když ne, tak od tohoto tu jsme, abychom se naučili žít, našli něco. Věříme, že to muselo být opravdu náročné, hlavně v minulosti, jsme rádi, že se o vlastnostech naší mysli začíná mluvit a také o tom, že to každý má jinak a všechno je v pořádku a dá se s tím pracovat. Až zase bude Brain We Are meet up, přijď se s námi klidně potkat a popovídat! Rádi tě uvidíme. Měj se krásně a úžasnou zkušenost, nebo ne, protože všechno je v pohodě. 🙂

  2. pozorovatel

    zdravím, pěkné povídání, nicméně pořád je to dle mě jakési nimrání se v hovně 😉 postava ve filmu se v něm může nimrat eony – protože vědomí je nekonečné, může se posouvat a růst a nikdy nezjistí, že je vlastně pouhým divákem úplně odděleným od filmu i těch hoven, od těch růstů nebo úpadků a od toho posouvání se vpřed nebo vzad, od toho ne/užitečného, dobrého i špatného 🙂 Ve filmu si ty hovna různě projektuje, maže se s nima, promýšlí a vymýšlí je, medituje kvůli nim, chodí kvůli nim ráno běhat, má appky 🙂 atd. a to ve snaze udělat ta hovna užitečná pro další postavy ve filmu, tzn. mít odezvu a sebepotvrzení – já jsem! oni mi tleskají! Pak taky řeší jestli je výsledné hovno dobré nebo špatné a proč, asi zrovna kvůli momentální hladině serotoninu nebo dopaminu. A divák se u toho filmu může přetrhnout smíchy. Vlastně pokud je to pouze divák, tak se jen nezúčastněně dívá, emoce sklízí zase jen ta postava ve filmu. Ne fakt se mi líbilo to jak Jirka řikal, že chodí do tý „nicoty“ 🙂 To je asi jediná „smysluplná činnost“. Ale samozřejmě neexistuje důvod proč něco ne/dělat a nějak se tu člověk živit musí. Váš pozorovatel 🙂

    • Vojtěch Hlaváček

      Ahoj! Jo jasně, ale krása je na tom tak, že si můžeš udělat co chceš z čeho chceš, určitě chodit do nicoty není jediná smysluplná činnost, proč by měla být? Proč hovno není smysluplné? Všechno bude smysluplné jen do té míry, do které si to uděláš. A chápu jak to myslíš, bublina nesmyslné prázdnoty, ale co s tím? Teď si vytvořil smysl pro něco co jsme si vymysleli a co nám přináší nějaké pocity jako je „odchod do prázdnoty“, ale je to jen proces a stav naší mysli, nikdy nezažijeme stejný stav jako zažívá Jirka, tedy vlastně každý si chodíme do své prázdnoty, které je vlastně stejně plná nás. Nic nemá smysl, všechno má smysl. Faktem je to, že tu jsme, z toho bych se odpíchl, pak bych si vybral a píchal do jakýchkoliv hoven se mi zalíbí, mě jde jen o to, že si občas hovna uvědomím, udělají mi radost. Navíc nikdo nic neví, přirovnáváš taky život bytí ve filmu, ale není to úplně jedno? Mám pocit, že právě to „já jsem!“ a „oni mi tleskají“ je přece super! Je to jenom další zkušenost, není v ní žádný jiný rozdíl než odcházet do prázdnoty, má to úplně stejný smysl. Co třeba kdybychom byli v simulaci? Bylo by to úplně jedno, naše zkušenost by se nezměnila, vlastně vůbec nic by se nezměnilo. Každopádně, mohl bych se tady asi hodně rozepsat, ale myslím, že ten nekončící proces je úžasný a užil bych si hovna co mě baví a dávají mi smysl, jakkoliv nesmyslné to může být 🙂 Ve finále nic nevíme, máme 100% jen teď a tady, naši bezprostřední zkušenost, jaká to je zkušenost? Nějaká, jakákoliv to je, pořád jenom je, nic víc nic míň.
      Díky za zprávu pozorovateli, to by byla super konverzace 😀 🙂
      Vojta

      • pozorovatel

        nevím 🙂 podle mě by se smyslem dalo nazvat to nalezení a nazření KDO? je ten koho to celé baví a chce si to užívat, toho KDO má jakoukoli zkušenost a toho prostě zlikvidovat 🙂 aby už nedocházelo k jakékoli zkušenosti a to ani zkušenosti bytí (já jsem) ad. …nesmyslná prázdnota vs. smyslná činnost, jak sám píšeš je to uplně jedno, protože smyslu tomu přisuzuje mysl a „my“ nejsme myslí, jsme jejjí svědek. V podstatě my do žádné prázdnoty nemusíme chodit, protože jí již defacto jsme, vždycky jsme byli a budeme. Dokud se zas neobjeví ten snílek, který si chce cokoli užít a zažít. Jestli je „já jsem“ super, to fakt nevím, spíš bych řekl že tenhle princip uvědomění je uplně zbytečný a je to překážka, pomocí níž ale zase můžeme dojít k tomu že tímto „já jsem“ nejsme 🙂 dobrý pocit z „oni my tleskají“ může mít jedině ego, stejně tak dobrý pocit má to ego když ho někdo miluje a dává mu pozornost a jen ego a mysl vyžaduje aby něco mělo smysl (abych měl jako program nějaký účel – matrix – agent 🙂 ego rozděluje na já a ostatní, ego nechce být např. samo. Já přirovnávám život spíš než k filmu ke snu, má po probuzení něco smysl v tom snu? Lze tam nějak růst, či něco získat, ztratit? jsou tam nějací ostatní? nebo je to celé projekce toho snílka? Ke zkušenosti „tady a teď“ si myslim, že tu může mít zase jenom snící, protože to je bod v časoprostoru, ale my tím snílkem ani časoprostorem nejsme. Ve skutečnosti jsme bez jakékoli časoprostorové zkušenosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *