Biologická harfa, jak budeš hrát ty?

Nikdy nemáme zkušenost s okolním světem.

Veškerá naše zkušenost v průběhu celého života je „jen“ zkušenost s námi samotnými. Zažíváme naší biologii, náš organismus, náš mozek a jak tohle všechno na okolní svět reaguje.

Vnímáme pouze sami sebe, v nás je ale obsažená (vtisklá) informace právě z našeho prostředí, lidí, evoluce a tohohle fenoménu zvaného Život. Právě tohle zrcadlení všeho v nás; naší biologii, určuje to, jak pak svět (sebe) vnímáme.

Nyní už zbývá jen malý krůček k uvědomění si toho zřejmého. To, co zažíváme, jak svět vidíme, vnímáme, emoce, které v nás každodenní situace probouzí, není o světě jako takovém, je to o nás, to, jak MY na svět reagujeme. Je to právě naše nastavení. Jasně, na určité úrovni je to nastavení biologické, tohle je ale reprezentované přímo naším prožíváním a nastavením mentálním. Přesně proto si všímáme spíše věcí, které nám jsou již známé, přesně proto vnímáme pouze frakci reality. Je to proto, že znovu; nikdy nevnímáme realitu jako takovou, nikdy k ní nemáme přímo přístup, vždy budeme vnímat pouze naší biologii, naše nervové spoje. To, co tyhle nervové spoje budou schopny zažít a zaregistrovat z okolního světa, to je ta část reality, která bude schopna hrát na tyhle struny. Je to jako harfa, máme omezený počet strun, nemůžeme zahrát tóny, které se na harfě nevyskytují. Stejně tak nemůže být „zabrnkáno“ na naši biologickou schránku tou částí reality, které tahle schránka není schopna zaznamenat; spektrum strun, které už neobsahuje.

No, takže je to o nás, o tom jak my jsme nastavení. Ale paradoxně, zde vzniká ohromná důležitost okolního světa. Protože my jsme zase nastavení jen na základě evoluce a naší zkušenosti (prožíváním) s reakcí naší biologie na ten okolní svět.

Dnes se ale děje zajímavá věc, je to obecně zajímavá věc s lidmi a toho, co se děje posledních pár tisíc let. Organismus se neustále adaptuje na svoje prostředí. My jsme se ale začali trochu vymykat a začali jsme VĚDOMĚ adaptovat prostředí nám.

Vzniká zde tedy situace, kdy celý život, evoluce, planeta a celé naše prostředí (tedy i vesmír) vedlo náš vývoj do bodu, kdy to co nás utvářelo, začneme vědomě měnit. Tím získáváme ohromnou sílu nad tím, kam budeme směřovat dál. Protože poprvé to není tak, že se nevědomě adaptujeme na prostředí (a to v určité míře na nás viz. great oxygenation event), ale děláme to vědomě. Vědomě tedy upravujeme prostředí, které nás utváří, které se v nás zrcadlí. Můžeme si tedy vybrat co chceme aby se v nás zrcadlilo, můžeme si vybrat kam náš vývoj bude směřovat.

No a co jedinec? Je zde nějaká paralela, jsou zde další úrovně toho stejného fenoménu? Ale samozřejmě že ano!
I my jednotlivci s tím (zatím) nejkomplexnějším ve vesmíru; mozkem, si právě teď stavíme to, kam povede náš vývoj, vývoj každého z nás. Jak již víme, je to o naší biologii, o našem nastavení, to je to co prožíváme, co děláme. Co si tedy vpustíme do identity? Co za myšlenky, pocity, vědomosti chceme mít? Co chceme cítit a vnímat? Právě teď máme možnost si tohle definovat, rozepsat a podle toho si nastavit naše vnímání, čeho si vlastně já chci v mém životě všímat? Možná by bylo lepší si všímat věcí, které mě posouvají dál, které mou zkušenost dělají příjemnou a uspokojivou a přitom jsou v souladu s mým okolím a při nejlepším ještě zlepšují tu zkušenost i ostatním lidem.

Použijeme znovu metaforu harfy. Pokud na harfě není struna, která by vnímala, že to co se nám nepovedlo je možnost, jak se z toho poučit a stejnou chybu znovu neudělat, ani nás to nenapadne. Jednoduše, to takhle vnímat nemůžeme. Pokud na harfě není struna, kde hrají možnosti, které se nám neustále kolem vyskytují, hádejte. Žádné možnosti neuvidíme, pokud nemáme strunu, jak bychom pak na ni mohli hrát? Přesně takhle je to s námi, nejdřív si musíme postavit, krok po kroku ty struny, na které chceme hrát. To, jak se chceme cítit, co chceme prožívat, jaké myšlenky chceme aby nás napadali, čeho si ve světě chceme všímat a tohle všechno pak mění naše každodenní prožívání a chování.

Není to jednoduché a často to dost trvá, protože ty struny nejdřív sami musíme vyrobit, máme ale to štěstí, že je před námi vyrobilo již nespočet lidí! Před tisíci lety stoici a buddhisté (ano je toho nespočet a nikoho tím nechci diskriminovat) a v dnešní době třeba něco, čemu bychom řekli „growth mindset“. Můžeme se tedy všemi těmito lidmi, myšlenkami a osobnostmi inspirovat. Sledovat jak si oni na svojí biologii připevnili struny, které jim fungují. Možná je dobré je zkusit a třeba trochu pozměnit, protože každý jsme jiný, ale vždy se můžeme inspirovat, vždy můžeme zůstat otevření s kritickou myslí.

Přeji krásné brnkání na struny, které vás budou naplňovat. 🙏😌


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podpořte nás

Instagram Feed

Something is wrong.
Instagram token error.
Load More