Iluze Oddělení

Již víme, že všichni podléháme velice praktické iluzi. Není to nic špatného, vyvinuli jsme se tak díky evoluci, vnímáme co pro nás je a bylo důležité. Nikdy nevnímáme realitu takovou, jaká doopravdy je. Vždy zde dochází ke zkreslení a určitým způsobem realitu pouze interpretujeme. Přijímáme vjemy o tomto světě na jejichž základě máme pocity toho, že vidíme nějakou barvu, nebo slyšíme zvuk. Barva ani zvuk ale neexistují (je to pouze vlnová frekvence a vibrace vzduchu), vytváříme a dáváme jim smysl pouze v naší hlavě.

S tím, jak se pohybujeme ve světě vznikla i silná iluze odpojení nás od prostředí v kterém žijeme. Současná teorie evoluce se zabývala druhem, nebo jedincem a řešila jeho individuální biologickou zdatnost. Jak se nové mutace a geny šíří, nebo zanikají v populaci. Jak geny, tak populace, či jedinec dávají smysl pouze v jejich prostředí, kde se vyvinuli. Samotný kód života, tedy DNA a naše geny je právě informací o tomto prostředí a jak v něm fungovat. Dám vám jednoduchý příklad, představte si, že se z ničeho nic ocitnete na Marsu. Co se stane? Umřete, váš kód života nemá informace o tomto prostředí a jak v něm fungovat, přestává dávat smysl. To je důvod pro či s sebou do vesmíru bereme skafandr, je to takový skanzen země ve vesmíru, v kterém se vyskytuje i jeden pozoruhodný exemplář – člověk.

Jedinec, druh a společenství, vlastně jakákoliv perspektiva života přestává bez jejího prostředí dávat smysl. Nemůžeme je tedy nikdy oddělit. Co se v evoluci stalo, když se prostředí radikálně změnilo? Velká kyslíková katastrofa – jedno z největších vymírání na planetě zemi, nebo dopad asteroidu a vymírání dinosaurů. Obě tyto události byly rapidní změny prostředí, které vymýtilo většinu druhů na této planetě. Jasně, jsme tady teď díky tomu i my. Je to nyní, ale trochu divný, protože my jsme ti, kteří mají poprvé schopnost vědomě ovlivnit prostředí na globální úrovni. Počkat, my to už děláme! Ovlivňujeme celou planetu a teprve teď nám to dochází, teprve teď si to začínáme uvědomovat, ale pořád to je skrz obrovskou okliku.

Co tím myslím? Dost často to vede přes okliku; já, nebo lidstvo a prostředí. Ono to je ale spíš; člověk + prostředí = já/lidstvo.

Já Planeta

To je najednou daleko jednodušší, umožní nám to přemýšlet o prostředí, naší planetě jako o nás samotných. No a neměli bychom se o sebe starat abychom žili dlouho a zdravě? Pokud začneme vidět naše prostředí jako nezbytnou a neoddělitelnou součást nás samotných, která jí bezpochyby je, změní se naše přemýšlení a chování. Možná si začneme planety více vážit a o naše prostředí se starat.

My jsme jeden z hlavních katalyzátorů změny na této planetě a ta změna začíná být radikální. Můžeme se bavit na úrovni jedince, jak nás technologie, sociální sítě a rychlý život ovlivňují – velká změna prostředí v porovnání s naším evolučním vývojem. To se začíná projevovat a máme všemožné problémy, protože se s těmito novinkami lidstva teprve učíme zacházet. Další úroveň je ale právě ta globální, kde dochází také k obrovské změně, může ale dojít ke katastrofě, ke které podle všeho zatím směřujeme. To nás může vyhladit, protože náš kód života přestane dávat smysl.

Nejsem pesimista, naopak jak můžeme vidět, tak lidstvo a společnost reaguje na různé extrémy a snaží se je vyrovnat, vidíme to na mnoha sférách společnosti, trendy jako meditace a mindfulness, informační ekologie, digi detox a právě i ekologie samotná. Myslím, že tím, že si více a více lidí uvědomuje co se děje, přibližujeme se ke změně a vývoji technologií, které nám pomohou. Pomohou nám nastolit udržitelnou rovnováhu mezi člověkem, technologiemi a prostředím. Takovou rovnováhu, kde bude náš kód života fungovat smysluplně a efektivně. To automaticky povede k lepšímu zdraví a zlepšení naší zkušenost s prožíváním života.

Změna vnějšího prostředí vede ke změně prostředí vnitřního. Vnitřní prostředí je právě to, co ovlivňuje aktivitu DNA v našich buňkách. To pak mění kým jsme, jak jsme zdraví, jak dlouho budeme žít a jak náš život budeme prožívat. Tohle je vlastně esence a úplný základ čeho se snažíme dosáhnout v Code of Life. Vědomě měníme vnitřní prostředí, pomocí prostředí vnějšího, tedy jak kvalitně spíme, co jíme, ale i chladem, dechem, pohybem a třeba saunou. Tohle všechno jsou velice efektivní metody pro výhodnou změnu našeho vnitřního prostředí, které pak umožní každé buňce v našem těle optimálně fungovat. Optimální fungování našich buněk pak mění to jak se cítíme a naši subjektivní zkušenost s prožíváním našeho života, tedy to jediné co doopravdy máme. Je to věc až tak moc důležitá a výhodná, že je vlastně blbost ji nedělat.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *