Mechanismy zvyšování zánětlivosti organismu

V minulém článku jsme si představili teorii zánětlivosti v rámci evoluční biologie a nastínili jsme, proč ji máme přemíry.

Dnes se zaměříme na to, co dalšího nám zvyšuje zánětlivost.

Z minulého článku je jasné, že máme neadekvátní reakci na stres. Tato reakce byla sice z pohledu evoluce velice úspěšná, teď nám ale způsobuje více škody než užitku. Náhlý stres již pro nás neznamená to, že nejspíš zemřeme.

Naše tělo a částečně naše mysl se nám ale snaží říct opak! Vzniká zde tedy konflikt, reálná hrozba je minimální, tlak si většinou vytváříme sami. Jak je to možné? Vždyť když teď neudělám to, co po mě šéf chce, nebo to nějak pokazím, tak mě určitě vyhodí, já neseženu jinou práci a pak umřu hlady. Zní to přehnaně? Také, že to přehnané je. Bohužel ale se podobný průběh myšlení objevuje u mnoho jedinců čelíc této stresové situaci.

Najednou jim to ovlivňuje celý život a spirála myšlení co se může stát atp. mnohdy nemá konce. Naše mysl má něco, jako takový pasivní negativní scanner budoucnosti. Rozhodí sítě a rekognoskuje terén. Téměř neustále tam nachází nějaké hrbolky, tedy problémy. Jasně, to dává smysl, musíme přece řešit nějaký problém, jinak by se všechno pokazilo. Jenomže mnohdy je to iluze a my si tyto problémy vyváříme sami. Dokonce to někdy zachází až do takového extrému, kdy si lidé říkají, že něco musí být špatně, právě když před nimi nic nestojí. Samozřejmě se nemusí bát, protože jejich mysl rychle zase něco najde!

„Tímhle netrpím“

Možná to zní dramaticky a říkáte si, že to takhle nemáte. Problém je tem, že všichni lidé jsou produktem evoluce a na nějaké úrovni se to nás týkat bude, další věc je ta, že většina procesů je nevědomých. Mám to já a všichni lidi, které znám. Nemusí to být takový extrém, ale můžeme si představit jednoduší případ: Čeká mě zkouška, ta mi působí nějaký stres a já si říkám, jak to všechno bude úžasné a volné, až po napsání zkoušky nic mít nebudu, to bude super! Přijde zkouška, den zkoušky se opravdu mám skvěle, protože jí mám za sebou. Další den se probudím a začnu přemýšlet nad tím co mě čeká a hledám, dokud nenajdu! Dostanu najednou pěstí, mám se mít super a volně, ale dostanu ránu od mojí vlastní mysli, která zatím dokáže vyhledat nějakou drobnost v budoucnosti a vytvořit z ní „problém“. Druhou možností je, že se člověk drží toho, co se již stalo a nemůže s tím nic udělat. Neustále se ptá, zda to šlo napsat jinak, nebo jestli to zvládnul.

Návrat zpět do teď

Naštěstí se mi podařilo toto uvědomit a nečekat neustále na to až, až, až, ale spíše se vrátit do přítomného momentu, který si můžu udělat jaký chci, protože budoucnost, kdy jsem šťastný a bez problému nikdy nenastane (nebo jen na krátkou chvíli). Jsme jenom v konstantním teď a jen teď si můžeme říct a dovolit si vypustit, vypnout náš skanner a být šťastný v teď a tady. Nikdy nic víc, než teď mít nebudeme a můžeme se pomalu zkusit učit být šťastní, bez toho abychom se soudili a hledali něco dalšího. K tomuhle nám rozhodně pomáhá, když jsme s kamarády a přáteli, ale je to mnohem těžší zvládnout, když je člověk sám s sebou.

Zní to všechno moc abstraktně? Potřebujete nějaký konkrétní důkaz toho, že to tak doopravdy je? Možná ne, ale já bych přesně tohle rád věděl, takže tady tento mechanismus popíšu.

Opřeme se při tom zase o evoluční biologii a současné poznatky o tom, jak funguje náš mozek. Máme nerovnováhu v tom, jak náš mozek bere pozitivní s negativní situace. Negativní si spíše pamatuje, soustředí se na ně a chytá se jich. Jak je to možné? Evolučně je to asi takhle: Vyplácelo se nám mnohem víc si zapamatovat ty negativní, stresové, a tedy nebezpečné situace. Můžeme se z nich pak učit a již tu chybu znovu neudělat, zapomenout tedy nějakou z nich se nevyplácelo, či nevyplácí. Tohle můžeme pozorovat i u nás, určitě každý z nás zažil konverzaci o našem prvním úrazu nebo o našich úrazech obecně. Většina lidí, si je totiž moc dobře pamatuje. Mám to tak i u sebe. Jedna z nejstarších vzpomínek je, když jsem prolítl sklem a měl přes 20 stehů, ta druhá nejstarší je, když můj brácha upekl bábovku.

Tato vlastnost našeho mozku, byla a je pro nás a naše přežití zásadní a nyní víme proč. Jak to ale vlastně funguje v našem mozku?

Mozek komunikuje pomocí neurotransmitterů, molekuly, které přenáší signál mezi neurony. Neurotransmitterů je spousta s různými vlastnostmi. U tohoto mechanismu se nám uplatňuje noradrenalin. Neurotransmitter, který se podílí na soustředění a vytváření vzpomínek (má samozřejmě celou řadu dalších funkcí, pro nás nyní irelevantních). Když přijde stresová situace, tak se zvýší hladina tohoto neurotransmitteru, stejně tak jako aktivita v části mozku zvané amygdala. Tohle kombo stojí právě za tím, že si nejvíce pamatujeme a soustředíme na to negativní. Přesně tohohle mechanismu využívají, většinou nevědomky média po celém světě. Negativní události z celého světa se nám každý večer promítají a mi u nich držíme pozornost a pak je diskutujeme. Vlastně nyní to není ani každý večer, ale každou sekundu máme možnost být zaplavení nesčetným množstvím zpráv z každého koutu naší planety. I díky tomu, mám mnoho lidí pocit pouze toho zlého světa „tam venku“. Vyjdeš z domu a někdo tě znásilní, pak když zvládneš do školy, tak tě tam zastřelí. Když to se štěstím přežiješ, tak se půjdeš koupat a tam tě sežere žralok. Ok, this one´s too much, ale určitě někde takový člověk existuje.

Máme tedy pokřivený pohled na svět, to je samozřejmě normální, protože nikdy nepokřivený být nemůže. Tady jde spíš o to, že mnohokrát převládá to negativní nad tím pozitivním. Nyní (oproti statisícům let evoluce) se na to ale nesoustředí nejenom náš mozek, ale také celý svět okolo nás!

To je jedna z dalších příčin zvýšené zánětlivosti. Pozitivní na tomhle je asi to, že s tím můžeme něco dělat. Můžeme náš mozek trénovat a neustále nesledovat zprávy atp. Můžeme si z toho vzít také to že by nám noradrenalin mohl pomoci se soustředěním a učením! Jedním ze způsobů jak si rychle a zdravě zvýšit noradrenalin je studená sprcha a v kombinaci s trochou cvičení je to na učení jako droga!

Dobře, zpátky k zánětlivosti a nebojte k tomu, jak to způsobuje zhoršené mentální zdraví a jak zánětlivost snížit na zdravější hladinu se dostanu v dalších článcích!

Zánětlivost nám bohužel zvyšuje i naše strava. Cukr a přezpracované potraviny, které s jídlem už mnoho společného nemají jsou to nejhorší. Jsou udělané tak aby byli super jedlé a těžko se zastavíme, když už jednou začneme. Cukr je přitom jako droga a lehce na něm vzniká závislost. Ovlivňuje osazení našich střev bakteriemi, což pak může nemálo ovlivnit naši náladu, kvůli celé řadě důležitých funkcí těchto bakterií a nervovému spojení s naším mozkem.

Brain We Are Podcast: http://bit.ly/BrainCastBox

Děkujeme, že čtete a posloucháte Brain We Are. Moc si toho vážíme! A právě teď ovlivňujete i naši další tvorbu. Sdílejte s námi jednu myšlenku, která vám přišla zajímavá nebo o ní řekněte přátelům. Každá zpětná vazba a kritika nás posouvá dál. Přejeme skvělou zkušenost a den. 🙂 Vojta&Kryštof

Sledujte Brain We Are na sociálních sítích:

Instagram
Facebook
Twitter


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podpořte nás

Instagram Feed

Something is wrong.
Instagram token error.
Load More