Proč si myslíš, co si myslíš?

Nedávno jsme jeli autem na Slovensko, na kemp dechu chladu a mindfulness. Chtěli jsme odpočívat, ale klasicky přišla řeč na mozek a otázkám, který nemáme tak úplně jasný, my, ani lidstvo. Ty nás baví nejvíc. Měli jsme představu o nějakých mechanismech toho, když se zeptáme;“Jaké slovo tě teď napadne?“ Každý na to měl trochu jiný pohled, vlastně stejný, jenom jsme klasicky používali jiný slova. Občas překážej.
Každé slovo, cokoliv co si myslíme, bude mít nějaké emocionální zabarvení. Je to spektrum, které ale ovlivní pravděpodobnost, jestli si dané slovo budu myslet, nebo ne. Pro zjednodušení si tedy položíme otázku; co se stane když se zeptáme jaké zvíře tě teď napadne?
Jakmile se tahle informace z vibrací v našem uchu přeloží do neunální aktivity, začíná ta pravá sranda. Můžeme si představit neuvěřitelně komplexní dráhu neuronů. která rozsvítí různé oblasti v mozku.

Co ale rozhoduje o tom, jaké slovo tedy řeknu?

Začal bych tím, že každé slovo bude v mozku reprezentováno neurální sítí. Jednoduše to je aktivita neuronů v bodě času, která kóduje právě dané slovo. Na to jaké slovo řeknu, bude mít dopad právě to, jak je tato sít rozsáhlá, můžeme říct i silná, protože se bude jednat doslova o fyzicky silnější (tlustší) synapse a myelinové obaly mezi neurony. Čím silnější, tím větší pravděpodobnost, že dané slovo řeknu.

Jak tahle pravděpodobnost funguje?

V každé chvíli máme určitou mozkovou aktivitu. Jedním z rozhodujících faktorů je, jakou mozkovou aktivitu budeme mít právě v tu chvíli, kdy se nás někdo zeptá, resp. kdy neurální aktivita otázky reaguje se zbytkem našeho mozku.
Když tedy bude v tuhle chvíli neurální aktivita našeho mozku nejblíže neurální reprezentace slona, řekneme spíše slovo slon. Proč spíše? Protože tam hrají ještě další faktory o kterých se budeme bavit později.
Pár zajímavostí, které z tohoto vyplývá.
  • Čím více jsem toto slovo v daném kontextu použil, tím silnější dané spoje budou a dokonce budou asociovány již s danou otázkou! Pokud se vás tedy někdy někdo zeptal na to samé a již jste nějakým způsobem odpověděli např. „slon“, je daleko větší pravděpodobnost, že odpovíte „slon“ zase.
  • Stejným způsobem to funguje pokud máme nějaké zvíře, které nám prostě hlavou projelo nespočet-krát, tedy alespoň více než ta ostatní. Tohle zvíře bude mít silnější reprezentaci, tedy větší šanci, že ho řeknete.
  • Mojí mozkovou aktivitu v danou chvíli bude z velké části ovlivňovat prostředí ve kterém jsem, člověk s kterým se bavím a bezprostřední události. Budou tedy ovlivňovat pravděpodobnosti toho, které slovo řekneme.

Jaký další faktor hraje roli v tom, které slovo si myslíme?

Jak jsem již zmiňoval na začátku, každé slovo má citové zabarvení. Půjdeme tedy zase na výlet po našem mozku. Představme si, že cestujeme jako na horské dráze po synapsích, které se postupně zapínají na základě informace, která přišla uchem do mozku. V určité části pojedeme skrz limbický systém, kde má každé ze slov svou reprezentaci. Teď záleží, jestli tato reprezentace bude kladná, záporná, nebo neutrální. Takhle informace, nám dá koeficient, který můžeme přidat do naší rovnice toho, jaké slovo nakonec vyhraje!
Můžeme si to představit tak, že náš mozek je jako celý barák. Člověk, který do něj vchází je jako mozková aktivita informace, kterou přijímáme, třeba právě ve formě nějakého slova. Co tenhle člověk udělá? Vejde a zákonitě musí projít nějakou chodbou po vstupu do baráku. Můžeme si to představit jako thalamus a limbický systém. Člověk se v té chodbě bude nějak cítit, podle toho jak se cítí si vybere to, kam v baráku zatočí, jestli do obýváku, kuchyně, nebo na záchod. Tyto jednotlivé místnosti, si můžeme představit jako jednotlivá slova, teď se rozhoduje, kam mozková aktivita „zatočí“ a jaké slovo přijde na mysl. Emocionální nastavení, ale není všechno. Jak jsme si řekli, hraje tam roli i samotná mozková aktivita, která tam byla a je právě při příchodu informace v podobě neurální aktivity, tedy člověka do baráku. Tohle si můžeme představit jako to co se v jednotlivých místnostech děje, pokud člověk bude mít chuť na párty a v obýváku bude párty, půjde s větší pravděpodobností tam. Pokud na záchod, půjde spíše na záchod.
První koeficient, je tedy jak moc se shoduje momentální neurální aktivita s neurální aktivitou slova a druhý je ten, jaké citové zabarvení toto slovo bude mít. Může se stát, že máme slovo, které se zrovna nejvíce shoduje s naší momentální neurální aktivitou, ale má určité emocionální zabarvení, dostane tedy např. mínus koeficient k finálnímu výsledku. Vyhraje tedy nakonec slovo, které mělo sice menší neurální shodu, naopak ale dostalo pozitivní emocionální koeficient. Ve finále tedy vyhrálo a já místo mého silného slona řekl chobotnici.
To by se i stát mohlo, protože jsme se nedávno o chobotnicích bavili na podcastu s Tomášem Petráskem a mám je nyní tedy silnější, než kdy dřív a navíc s velmi pozitivní emocionální asociací.
O tomhle konceptu jsme mimo jiné mluvili i v 39. díle našeho podcastu, který si můžete pustit hned tady, nebo na vaší podcastové appce CastBoxSpotify, nebo iTunes!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podpořte nás

Instagram Feed

Something is wrong.
Instagram token error.
Load More