Reality checks – 4 uvědomění, které mi pomáhají určit, co je doopravdy důležité

„Svět bohatý na informace vytváří chudobu pozornosti“ – Herbert Simon

Má pozornost se často nechá zmítat z místa na místo. Set a setting mého aktuálního prostředí mi vmetá myšlenky a emoce. Takové momenty není vždy lehké si uvědomit, obzvlášť když toho je mnoho na práci. Proto se snažím si dělat pavidelné „reality checks“, které mi mou rozlítanou hlavu vždy trochu srovnají do latě. Jsou to momenty, kdy mám šanci si uvědomit, co doopravdy chci, na čem záleží, a co jsou naopak jen vykonstruované bahenní koule vznášející se mi nad hlavou. Reality checks se často používají při lucidních snech, aby snící poznal, zda-li se nachází ve snu či v realitě. Já si tento koncept osvojil, abych se ujišťoval, že v té své každodenní běžné realitě neklamu sám sebe. Zde je několik myšlenkových konceptů, které tvoří mé „reality checks“

 

1) Zemřeš – aneb existence je vždy lepší druhou polovičkou neexistence

Zemřu, zemřeš, zemřeme. Je to jistota, na kterou se dá spolehnout. Uvědomit si, že moje malá existence v celém Kosmu spěje k zániku. A stejně tak mých bližních, kamarádů nebo rodičů či sourozenců. Může se to zdát kruté a poněkud morbidní, ale ve skutečnosti nám taková jistota může prokázat neskutečnou službu – dát nám do života smysl. Člověk se pořád snaží bezradně přisuzovat své existenci nějaký nadpřirozený smysl a hledá ho ve slovech, ideologiích nebo technologii. Tahle honba za smyslem , co trvá od chvíle, kdy si náš předek uvědomil, že má nějaké myšlenky, nás středoevropany dovedla téměř k životu v ráji na zemi. A stejně jsme žádný prapůvodní smysl nenašli, vždycky nám totiž zbude jen ten, který si vytvoříme. A už jen myšlenka smrti, která může nastat za 5 dní nebo 50 let, mou mysl vede k tomu, si doopravdy uvědomit to, čemu dám pozornost. Na čem mi záleží. Jestli dnes přiložím smysl budování vztahu, tvorbě nebo byrokratickému pobíhání po městě. Smrt mě doopravdy donutí se zastavit a zamyslet se kam a proč právě teď běhám.

 

Další pro mě kouzelnou vlastností smrti je její schopnost zacloumat s mou vlastní perspektivou na věci, které se mi zrovna dějí. Občas si ještě pořád přijdu jako úplnej budižkničemu, když čas od času těžko hledám slova, zejména v konverzacích s lidmi, na kterých mi záleží. Přijdu si jako bych se ocitl v mechanické konverzaci řízené mnou a nemohoucí se z ní dostat ven k něčemu, co je víc přirozené. Tohle ve mně stále probouzí myšlenky marasmu, které člověk musí zamáznout rychleji než komára, protože jinak dokáží napáchat docela paseku. A zde mi také čas od času přijde myšlenka na smrt. Pouze ten kontrast mezi existencí a neexistencí. Vždy je totiž lepší existovat a zažívat třeba trapné momenty, než nebýt vůbec. Vždy se totiž přesto mohu přenést, rozhlédnout se a říct si „páni, takovejch možností, kam můžu vrhnout pozornost, místo abych se trýznil myšlenkami na to, co se stalo!“

 

2) Jsi nedokonalý

Existuje dokonalost? Dokonalý je nejspíš jen věčný Elvis, protože vše ostatní se očividně zmítá v oné nedokonalosti a prahne po zlepšení v každé vteřině. Ostatně je to evoluční program, co to do nás vepsal. S takovou nedokonalostí bojuji i já, ale paradoxně si to musím neustále připomínat. Perfekcionismus je pro mě jedním z největších zabijáků kreativity. Mindset „Nezačnu, dokud o tom nebudu vědět všechno“ končí večer obličejem v dlaních plných utrpení. Je třeba přijmout, že nejsem perfektní a nikdy nebudu. Vlastně je to příležitost změnit perspektivu, protože kdybych perfektní byl, nemůžu se rozvíjet. Takhle mám ve světě nekonečno možností, kam upřít svou pozornost, co nového se naučit, kde se překonat a vystavit svému největšímu strachu z neznáma. Jaké jsou tedy mé očekávání po prvním pohledu do zrcadla ráno? Položím si otázky, co by se stalo, kdybych byl ten den naprostý propadák? Kdybych se ztrapnil před lidmi? když mi nevyjde zkouška, prezentace nebo pohovor? když se zkrátka něco podělá? A co je odpovědí? Že ta představa není tak hrozná. A když mě přeci jen přepadne sociální úzkost, protože mi z nějakých podivných důvodů záleží, co si o mně myslí ostatní, jsem zpátky u bodu č. 1. A vše se zdá prostě v pořádku ve své nedokonalosti. Přijímám chaos.

 

3) Nikdy nemáš pravdu, vždy je to jen úhel pohledu

Pravda.. Existuje nebo ne? Když postupujeme matematickou rovnicí a ani jednou se nezmýlíme, výsledek bude správně. Ale matematika je jen o dohodě, že všechny symboly reprezentují nějaký význam, abychom s nimi mohli pracovat. Je to model a my se v něm pohybujeme s jeho jazykem. Co když změním význam jednoho symbolu? Co když nepochopím jeho význam a budu symboly číst jinak, například jako v literatuře? Nebude pak moje perspektiva mylná? Jde o to, že perspektiva je ve skutečnosti to jediné co mám. Je tak snadné uklouznout v křehkém světě emocí a jazyka a začít rozdělovat mezi „pravdou“ a „lží“. V mezilidských vztazích a poznávání světa se ale musí dělat kompromisy. V bodě č. 2. jsem zmínil, že svět je nedokonalý a spolu s tím každý, kdo se v něm nachází. Při komunikaci zkrátka nemyslím na všechny možné vyložení mých symbolů druhou stranou, a stejně naopak. Rázem je neporozumění na světě. V komunikaci tak mám vždy jen úhel pohledu a mým úkolem není obhajovat svou „pravdu“, ale hledat společnou půdu pro diskuzi a pochopit perspektivu druhého člověka. Nikdy není hezčí pocit, než po dvouhodinové „hádce“ zjistit, že oba myslíme to samé, jen to komunikujeme v jiném úhlu pohledu. Snažit se pochopit emoce, slova a situace za nimi mi vždy pomohlo mít své reakce na uzdě v rámci možností a nereagovat povrchně a přehnaně. Ale samozřejmě o výjimky není nouze, jen se podívejte na bod č. 2. V takové situaci mi pomůže pár otázek: „Nevykládám si to nyní špatně? Dokážu vyjmenovat příklady, proč by moje interpretace neměla být pravda? Co daného člověka vede k takovému vyjadřování? Na co se ho mohu zeptat, abych lépe pronikl skrz neporozumění?“ A tak dále.

 

4) Jediný vliv na věci kolem sebe máš pouze v teďkosti

Můžu mít kontrolu sám nad sebou? Můžu mít kontrolu nad svým prostředím? Když si vybavím miliardy buněk a procesů v těle, tak je jen s velkou pokorou nechám dělat, na čem zrovna pracují. Přeci jen makají na tom, abych se v příští vteřině nadechl. Možná jim mohu připravit ideální prostředí pro fungování. Dobré jídlo, energii a tak dál. Ale stejně je to prostředí nevyzpitatelné. Totiž, nikdy nemohu na sto procent předvídat, co mi zrovna existence vmete do pozornosti. To jsou dosti dvojznačné odpovědi, no ne? Věc se má tak, že jsem si nevybral ani existenci. Ta se mi prostě přihodila a děje se mi od narození v každém momentu. A já jsem jako odraz v zrcadle, ve kterém se odráží všechny vjemy, a tak jen automaticky reaguji. Občas se mi přihodí den dokonalý a občas den blbec. Kde je rozdíl? V prostředí a faktu, že nikdy nemám nic pod kontrolou. A jakmile se snažím kontrolovat, jak by věci v životě měly ubíhat, spadnu do úzkostných stavů, že stejně nemám nic pod kontrolou. A tak vždy nakonec skončím u toho, co mi bylo dáno. Že jen reaguji teď a tady.

 

Když si uvědomím vlastní reakce a vzorce, se kterými funguji ve světě, můžu je začít měnit. Ne tím, že bych je kontroloval, pouze tak, že na ně začnu reagovat a celý proces si uvědomuji. Je to jako s otázkou jednoho zenového mistra k jeho žáku: „Co uděláš, když ti do rukou přistane hruška?“ Můžeš si ji prohlédnout zda-li je světlá nebo tmavá. Můžeš přemýšlet jaký by z ní byl strom. Můžeš ji srovnávat s hruškami, které dostali ostatní. Můžeš je rozříznout a hledat, kde všude je červivá. Budeš ze všech těch možností v úzkosti? Co uděláš? „KŘUP“, zenový žák se do ní zakousne. A v dalším okamžiku ji zahodí. Možností je spousta. Avšak v každém momentu jen reaguje a pracuje s tím, co mu bylo dáno.

 

Každý tak máme jen reakci v tenhle moment. Žijeme v teďkosti. A kdyby mi to, co se mi přihodí, přeci jen bylo nadmíru nepříjemné, vždy tu jsou body předchozí, které mi připomenou, že se mám v každém momentu docela dost fajn. Že jsem vyhrál. A cenou mi není nic menšího, než samotná existence života.

 

Kryštof


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podpořte nás

Instagram Feed

Something is wrong.
Instagram token error.
Load More