Ztrácíme se ve světě? Jsme obklopeni spoustou informací, procházíme vzdělávacím systémem, ale jakmile vpadneme do reálného světa, ztrácíme se v jeho komplikovanosti. Může nám pomoci změna perspektivy na náš způsob učení a přijímání informací? Ve dnešním dílu se s vámi podělíme o jeden kognitivní model z dílny kanadského kognitivního psychologa Johna Vervaekeho, který nese název “Lost ways of knowing” (4P model) nebo-li ztracené způsoby vědění. V jednoduchosti jde o to, že v přístupu k našemu životu, vědění a myšlení můžeme využít změnu perspektivy na přebírání informací a zkušeností. Ve světě totiž existuje více způsobů, jak se učit, než jen pomocí faktů a pojmenování. Proto se bavíme o 1. Vědění propozičním (fakta, jména), 2. Vědění procedurálním (Dovednosti, schopnosti), 3. Vědění kontextu a 4. Participační vědění (bytí, prožitky, spoluúčastnický mindset). Tento díl je dalším ze smyslu-tvorné série našeho podcastu.
Simulované vs. reálné myšlení
Dnešní epizodu jsme začali povídáním o jednom fascinujícím fenoménu. Můžeme si chování a způsob jednání člověka rozdělit podle toho, jestli se učí, nebo spíš jede na automat. Každý z nás mezi těmito dvěma způsoby střídá. Učení můžeme popsat jako mírný diskomfort, vystupování do nevědění, zkoušení, bádání, neúspěch a formování nových zvyků, myšlení a postupné formování efektivnějších automatických reakcí. Učení, je tedy v našem případě a definici zároveň místo, které reprezentuje myšlení reálné. Způsob učení nejvíce převládá v dospívání a jeho krásná reprezentace je třeba v autoškole, kdy přesně vidíme proces učení se něčeho nového a postupný překlad do automatu. Učení je také velice neefektivní a vyžaduje notnou dávku naší mentální kapacity a soustředění. Automat oproti tomu je velice efektivní, rychlý a když se naučíme řídit auto, už dokážeme vést konverzaci, či poslouhcat podcast i při řízení. Kdybychom si představili továrnu, tak učení je proces ve kterém dochází k inovacím, naopak automat bude využívání těchto inovací a masová výroba produktu, kde nepřicházejí žádné novinky.
Už se neučíme
Kam tímto směřuji? Jako společnost postupně snižujeme mód učení. Nejenom v našich akcích, ale i myšlení. Přestáváme se zamýšlet do hlounky nad tématy našeho života a života obecmě. Přebíráme informace a interpretujeme je na základě “návodu”. Máme pocit, že to jenáš vlastní názor, ale již si nedáváme pozor na to, kde se ten názor vzal, jestli náhodou není přejatý, jako většina našeho chování a názorů, jestli to náhodou není automat. Začíná se vytrácet myšlení reálné a nahrazuje ho myšlení simulované. Máme pocit, že myslíme, ale je tomu skutečně tak? Není to jen myšlení povrchní? Kdy jste se naposledy opravdu zamysleli a zkoumali, bádali, nevyhledávali si něco, ale opravdu šli do nitra sebe a dané problematiky? Kdy naposledy jste šli do módu učení, kde to není až tak příjemné a člověk musí mít odvahu a vytrvat, aby se něčeho dobral? Musí vytrvat tlak a vědomí toho, že si pravděpodobně po 5 minutách googlení může najít uspokojující (ale šablonovou, bez reálného myšlení) odpověď a zbaví se nepříjemného pocitu, že neví a tápe.
To je nebezpečí dnešní doby, jako společnost se stáváme stále efektivnějšími, protože to máme pocit, že se po nás požaduje – mód automatu a simulovaného myšlení. To ale zároveň omezuje mód učení – mód, který může přinést inovace nefunkčním systémům. Mód, který nám umožní se nad systémy, ať vnějšími (stát, korporace, firmy atp.), či vnitřními (náš organismus, mysl, zdraví), zamyslet.
Nejde o to úplně vymazat mód automatu, vůbec ne.. Ani by to nešlo! Mód automatu je extrémně užitečný, ale v celku musí být vyvážen módem učení a reálného myšlení. Co pro to můžeme udělat? Zamyslet se sami bez pomocné berličky internetu nad palčivými tématy, nad tématy, které zajímají Vás. Čerpat z vnitřního pramene a jít ho konfrontovat se světem v konverzaci, ne ho konfrontovat nutně s internetem, kde se vám velice jednoduše potvrdí, když nebudete k vyhledávání přistupovat kriticky a s více úhlů pohledu a vyjádření.
Internet a konfirmační bias
Internet je sebepotvrzovací mechanismus. Hází vám věci, které ví, že máte rádi a vyhledá vám to, co si vyhledáváte. Je to takový zveličovač konfirmačního zkreslení, což je tendence vyhledávat a vidět informace, které potrvzují mé přesvědčení a být slepí vůči těm, co ho vyvracejí. Toto je také způsob, kterým se simulované myšlení šíří. Přebíráme šablony ze společnosti, našich rodičů, okolí a internetu. Všude najdeme návod, recept na to, jak být šťastnější, zdravější, meditovat, cvičit, méně se trápit a vše co vás napadne. Jenže zde přichází problém. Se simulovaným myšlením, přichází simulovaná řešení. Po přečtení dalšáho návodu máme pociz, že už to máme a že už víme jak na to. Částečně pocit, že už jsme to udělali, jenže to nejtěžší a nejdůležitější jsme opomíjíme. Jít do terénu, opravdu si každý den sednout a pár minut meditovat, opravdu si jít zacvičit, opravdu se starat o naše myšlení a prožívání. Opravdu se reálně zamyslet a evaulovat daný návod sám sebou, v kontextu mého života a vyzkoušet jestli mi něco z toho funguje a jak by to MĚ mohlo fungovat jinak, protože ten kdo napsal, či nahrál ten návod, nebyl tebou, byl pouze sám sebou.
4 Způsoby vědění
Podle jednoho konceptu profesora kognitivní psychologie existují 4 způsoby vědění.
- Propoziční (pojmenování, fakta – “Vím, že … “)
- Procedurální (Dovenosti, schopnosti)
- Perspektivní (Kontextové)
- Participační (Účastnické, bytostné)
První způsob vědění si můžeme představit jako vědění šablonovité. Povrchní pojmenovávání, kategorizování a jmenování faktů. Je podobné jako simulované myšlení. Pyramida způsobů vědění by měla vypadat asi takhle:
Ale v dnešní době vypadá asi takhle:
Participační
A to je problém. Zapomínáme, jak by řekla paní profesorka Anna Hogenová, na svůj vnitřní pramen. Zapomínáme na prožívání z kterého vše vyvstává. A ano, je to náročné, v dnešní době, kdy si uvědomujeme, že dochází ke zkreslování informací a našeho vnímání. Ale přesto můžeme objevit a zkoumat naše prožívání, které je nekounečnou studnicí poznání. Poznání na kterém bude opravdu záležet po zbytku našeho života, poznání sám sebe, jak ve světě funguji.
Toto vědění znamená, že jsme součástí tohohle světa, vesmíru, uvědomíme si to a prožijeme si to. Protože skutečně součástí jsme a toto vědomí a pocit nám přináší smysluplnost naší existence, která doopravdy smysluplná je, jen díky tomu, že existujeme, protože to, že tu jsme znamená, že tenhle svět je takový jaký je. Neustále svět měníme a on mění nás a neustálé ovlivňování je nevyhnutelné. Pokud bychom tu nebyli, už by to nebyl tento svět, bylo by to něco o trochu (nebo hodně) jiného.
Faktem je to, že tu nejsme “my A svět”, ale spíš “my-svět”, “já svět”, “svět-já”. Není zde žádné rozdělení mezi světem a mnou, jsem jeho součástí a fyzicky i psychicky jeho reprezentací – nekonečně se navzájem ovlivňujeme a obsahujeme; na té elementární úrovni jsem to samé co zbytek vesmíru, jen poskládané do trochu jiné konfigurace. Prožívání tohoto vědění vede k pocitu smyslu. Edgar Morin krásně napsal; “Musíme respektovat diverzitu, ale představit tuhle myšlenku fundamentální jednoty.”.
PERSPEKTIVNÍ (KONTEXTOVÉ)
Toto vědění mohu trénovat např. Meditací a všímavostí. Je to vědění, které mi umožní si správně uvědomit kontext ve kterém se nacházím a na základě toho použít správné chování, dovednosti a schopnosti, tedy 3. Procedurální vědění.
Zdroje:
- Shrnutí 4P (4 vědění) modelu: https://www.psychologytoday.com/intl/blog/theory-knowledge/202101/john-vervaeke-s-brilliant-4p3r-metatheory-cognition
- Lost Ways of knowing – https://medium.com/rebel-wisdom/lost-ways-of-knowing-2180a80987d8
- Rebel Wisdom Podcast – https://www.youtube.com/watch?v=WrqfgoJBVP8
- Odborný článek: https://www.researchgate.net/publication/286508333_Relevance_Meaning_and_the_Cognitive_Science_of_Wisdom
- Náš nový suplementační online kurz je venku! https://bit.ly/2Ibc3uA
- Sledujte Brain We Are na sociálních sítích: Instagram nebo Facebook
- Podpořte nás jednorázově nebo na startovači
- Zadej kód “BWA” pro 10% slevu na UpLife.cz
“Tento podcast slouží pouze pro vzdělávací účely. Neberte informace v něm zmíněné jako lékařskou radu”
