Hraje člověk hru s nulovým nebo nenulovým součtem?
Každý den máme možnost hrát jednu z nich. Ty s nulovým součtem znamenají, že když se proti sobě postaví dva hráči, tak zatímco jeden hráč získá a vyhrává, druhý ztrácí a prohrává. Spolupráce zde nedává smysl. Ale hry s nenulovým součtem znamenají, že všichni kdo se dané hry účastní, jsou na stejné lodi. Buď se celá loď potopí, nebo všichni uspějí.
Ve dnešním dílu podcastu rozebíráme tuto teorii her a zejména myšlenky Roberta Wrighta z knihy “Víc než nic: Logika lidského osudu”. Co je to Sobecký altruismus? Jak vzájemně prospěšný je vztah predátora a kořisti? Co je to neuvědomovaná filosofie? A na kolik kousků můžete rozsekat ploštěnku? To vše ve dnešním dílu podcastu. Přejeme příjemný poslech.
Časové rozvržení podcastu
Existují hry s nulovým a nenulovým součtem. Ty s nulovým součtem znamenají, že jeden vyhraje zatímto ten druhý prohrává a strádá. Ale hry s nenulovým součtem znamenají to, že všichni kdo hrají danou hru, jsou na stejné lodi. Buď se všichni potopí, nebo všichni uspějou.
Čím větší člun (čti hráčů ve hře s nenulovým součtem), tím efektivnější a rychlejší vývoj a pokrok společnosti. Pojďme si tady všichni pomáhat, abychom i spolu vyhráli.
Jaké největší hře s nenulovým součtem čelíme? Globální oteplování a ekologická krize. Celoplanetární hra, tak ji pojďme hrát, pomáhat si a pomáhat planetě, ať se spolu nepotopíme.
Robert Wright ve své knize Víc než nic – Logika lidského osudu osvětluje naše chování:
“Když se lidé setkávají tak, že je to pro ně vzájemně výhodné, nemusí si nutně uvědomovat, co přesně dělají. Evoluční psychologové přinesli pádné – a podle mého názoru zcela přesvědčivé důkazy o tom, že takováto nevědomá “vypočítavost” je součástí lidské přirozenosti, součástí zakořeněnou v genech. Přirozený výběr nás, cestou evoluce “vzájemného altruismu”, vybavil nejrůznějšími nutkáními, která – jakkoli mohou působit hřejivě a laskavě – slouží chladnému a praktickému účelu, jímž je dosažení pro nás výhodné odměny.
V altruismu se tedy v první řadě skrývá sobeckost. Ukazují to i zobrazovací studie mozku, kde se ukazuje, že proces v mozku individualistického a pro-sociálního člověka je stejný, až na jednu změnu; když pro-sociální člověk něco dělá/dává ostatním, pozorujeme aktivitu ve stejné oblasti, která je asociována s odměnou pro něj. Kdežto individualističtí jedincům, se tato oblast neaktivovala.
Mozek tedy reaguje stejně, ale rozdíl mezi alutristickým a sobeckým člověkem je ten, že altruistický je podmíněn tím, že mu mozek reaguje odměnou pro něj i když pomáhá druhým. Vědci to nazvali jako “social value conversion”. Altruismus totiž vyměňujeme za sociální status a to funguje hluboko v našem podvědomí. S člověkem, který je altruistický se budete kamarádit radši, budete s ním radši partneři atp. Je to hra s nenulovým součtem, je to výhodné pro něj, i pro nás. Pojďme být co nejaltruističtější (podprahová sobeckost vůbec nevadí!) ať si co nejvíce pomáháme a máme se jako celek lépe.
Zdroje:
- Evoluce nejpřítulnějšího – https://researchblog.duke.edu/2021/04/26/survival-of-the-friendliest/
- Ploštěnky (Planaria) – https://www.preposterousuniverse.com/podcast/2021/02/01/132-michael-levin-on-growth-form-information-and-the-self/
- odkaz na studii: https://neurosciencenews.com/selfish-neural-process-15318/amp/
- Náš nový online kurz MENTÁLNÍ MODELY pro lepší rozhodování a produktivitu je venku s dočasnou 50% slevou!
- Sledujte Brain We Are na sociálních sítích: Instagram nebo Facebook
- Podpořte nás jednorázově nebo na startovači
- Zadej kód “BWA” pro 10% slevu na UpLife.cz
“Tento podcast slouží pouze pro vzdělávací účely. Neberte informace v něm zmíněné jako lékařskou radu”
