Hraje člověk hru s nulovým nebo nenulovým součtem?
Každý den máme možnost hrát jednu z nich. Ty s nulovým součtem znamenají, že když se proti sobě postaví dva hráči, tak zatímco jeden hráč získá a vyhrává, druhý ztrácí a prohrává. Spolupráce zde nedává smysl. Ale hry s nenulovým součtem znamenají, že všichni kdo se dané hry účastní, jsou na stejné lodi. Buď se celá loď potopí, nebo všichni uspějí.
Ve dnešním dílu podcastu rozebíráme tuto teorii her a zejména myšlenky Roberta Wrighta z knihy “Víc než nic: Logika lidského osudu”. Co je to Sobecký altruismus? Jak vzájemně prospěšný je vztah predátora a kořisti? Co je to neuvědomovaná filosofie? A na kolik kousků můžete rozsekat ploštěnku? To vše ve dnešním dílu podcastu. Přejeme příjemný poslech.
Časové rozvržení podcastu
Existují hry s nulovým a nenulovým součtem. Ty s nulovým součtem znamenají, že jeden vyhraje zatímto ten druhý prohrává a strádá. Ale hry s nenulovým součtem znamenají to, že všichni kdo hrají danou hru, jsou na stejné lodi. Buď se všichni potopí, nebo všichni uspějou.
Čím větší člun (čti hráčů ve hře s nenulovým součtem), tím efektivnější a rychlejší vývoj a pokrok společnosti. Pojďme si tady všichni pomáhat, abychom i spolu vyhráli.
Jaké největší hře s nenulovým součtem čelíme? Globální oteplování a ekologická krize. Celoplanetární hra, tak ji pojďme hrát, pomáhat si a pomáhat planetě, ať se spolu nepotopíme.
Robert Wright ve své knize Víc než nic – Logika lidského osudu osvětluje naše chování:
“Když se lidé setkávají tak, že je to pro ně vzájemně výhodné, nemusí si nutně uvědomovat, co přesně dělají. Evoluční psychologové přinesli pádné – a podle mého názoru zcela přesvědčivé důkazy o tom, že takováto nevědomá “vypočítavost” je součástí lidské přirozenosti, součástí zakořeněnou v genech. Přirozený výběr nás, cestou evoluce “vzájemného altruismu”, vybavil nejrůznějšími nutkáními, která – jakkoli mohou působit hřejivě a laskavě – slouží chladnému a praktickému účelu, jímž je dosažení pro nás výhodné odměny.
V altruismu se tedy v první řadě skrývá sobeckost. Ukazují to i zobrazovací studie mozku, kde se ukazuje, že proces v mozku individualistického a pro-sociálního člověka je stejný, až na jednu změnu; když pro-sociální člověk něco dělá/dává ostatním, pozorujeme aktivitu ve stejné oblasti, která je asociována s odměnou pro něj. Kdežto individualističtí jedincům, se tato oblast neaktivovala.
Mozek tedy reaguje stejně, ale rozdíl mezi alutristickým a sobeckým člověkem je ten, že altruistický je podmíněn tím, že mu mozek reaguje odměnou pro něj i když pomáhá druhým. Vědci to nazvali jako “social value conversion”. Altruismus totiž vyměňujeme za sociální status a to funguje hluboko v našem podvědomí. S člověkem, který je altruistický se budete kamarádit radši, budete s ním radši partneři atp. Je to hra s nenulovým součtem, je to výhodné pro něj, i pro nás. Pojďme být co nejaltruističtější (podprahová sobeckost vůbec nevadí!) ať si co nejvíce pomáháme a máme se jako celek lépe.
Zdroje:
- Evoluce nejpřítulnějšího – https://researchblog.duke.edu/2021/04/26/survival-of-the-friendliest/
- Ploštěnky (Planaria) – https://www.preposterousuniverse.com/podcast/2021/02/01/132-michael-levin-on-growth-form-information-and-the-self/
- odkaz na studii: https://neurosciencenews.com/selfish-neural-process-15318/amp/
- Náš nový online kurz MENTÁLNÍ MODELY pro lepší rozhodování a produktivitu je venku s dočasnou 50% slevou!
- Sledujte Brain We Are na sociálních sítích: Instagram nebo Facebook
- Podpořte nás jednorázově nebo na startovači
- Zadej kód “BWA” pro 10% slevu na UpLife.cz
“Tento podcast slouží pouze pro vzdělávací účely. Neberte informace v něm zmíněné jako lékařskou radu”
Velmi zajímavé povídání! Snad dvě poznámky…, jedna k obsahu jedna k formě.
Okolo 8:30 se mluví o evoluci ve smyslu kontinuity vývoje na této planetě. Neexistuje žádná spojitost našeho vývoje a vývoje neandrtálců. Že jsme se s nimi křížili, to ano…, to byl jeden z důsledků úpadku naší civilizace, nicméně náš vývoj je samostatný.
Co se formy rozhovoru týká, kroutím se při nadužívání slovní vaty (hrozně hustý, jako, brutálně) vedle úžasných myšlenek.
Ale jinak díky!
Lukáš