120: Jak se Člověk Rozhoduje?

Scott Berry Kaufman trpěl sluchovou poruchu, kvůli který byl označený za téměř za mentálně zpomaleného, neustálým přením se frustrací z toho, že ho systém shazuje, i když je chytrý. Rozhodl to, že to změní a začal studovat a zkoumat lidský potenciál.

Pokračuje v Masloowě práci, zjistil, že nikdy neudělal pyramidu. Začetl se do jeho práce a zápisků a zjistil, že pracoval na práci transcendence a rozhodl se na ní navázat a dokončit ve své práci Transcend.

Život nejsou úrovně, kde tě ovlivňuje vždy jedna a když ji máš odškrtlou, můžeš na další. V jednom čase, tě ovlivňují všechny tvé potřeby a chtíče naráz. Tady se to krásně napojuje na affordance competition hypothesis Ciska z roku 2007, která tvrdí to samé. 

Affordance competition hypothesis

Na tuto hypotézu jsem přišel při čtení 5. edice učebnice kognitivních neurověd (Cognitive neuroscience – The biology of the mind). Přišel s ní Cisek v roce 2007 a je to hlavní hypotéza toho, jak se rozhodujeme; nastavujeme si cíle a plánujeme akce. 

Bohužel jsem nepřišel na užitečný český ekvivalent, tak zůstaneme u anglického názvu této hypotézy a postupně si jednotlivé výrazy vysvětlíme spolu s celou hypotézou. 

Hezky od základu

Máme před sebou nemalý problém. Jak se ve světě plném možností (affordances) rozhodneme, jakou z nich uděláme? Každý z nás tomu čelí každý den. Představ si sám sebe, jak sedíš s hrníčkem kávy před počítačem a pracuješ. Možná si to neuvědomuješ, ale čelíš problému, kterému čelí všechny organismy; “Co udělat a jak to udělat?”. Máš pokračovat v psaní, nebo se napít kávy? Když už se rozhodneš napít kávy, musí se zapojit neuvěřitelně komplexní mašinerie tvého organismu, aby dosáhl tohohle cíle. A to není všechno, každý z těchto kroků k tvému cíli jde udělat mnoha způsoby. 

Například: Hrníček je bllíž tvé levé ruce, ale tvoje pravá je jistější. Jakou použiješ? A tohle rozhodnutí se musí udělat hned na několika úrovních zároveň. Musíme si vybrat cíl, vybrat možnost, kterou dosáhnu tohoto cíle a následně, jak provést každý jednotlivý krok této možnosti.

Zde přichází na řadu “Affordance competition hypothesis”

Cisek vychází z evoluční pespektivy. Hypotéza předpokládá, že se funkční architektura mozku vyvinula tak, aby byl mozek schopný interagovat s okolním světě v reálném čase. 

“Affordances” jsou možnosti pro akci, které jsou definované prostředím. (J.J. Gibson, 1979)

Naši předci, motivování hladem a žízní, se vyvinuli ve světě, kde se zapojovali do interakce s neustále měnícím se a často nehostiným světem. Tento svět obsahoval různé možnosti a potřeby pro jednání. Abychom přežili, museli jsme být neustále připraveni na predátora, který mohl být za každým dalším chroštím. 

Interakce se světem často neumožňovali opatrné promyšlení a plánování další akce (postupné procesování – “serial processing”). Daleko lepší strategie přežití byla mít mnoho plánů a možností (affordances) zároveň. 

“Affordance competition hypotéza navrhuje, že proces vybírání akce (co udělat) a specifikace (jak to udělat) probíhá simultánně (naráz) v rámci interaktivních neurálních sítích, které se kontinuálně vyvíjejí.”  – (Cognitive neuroscience – The biology of the mind 5th edition)

Prakticky to znamená, že v jednom bodě v čase, máme celou mapu “affordances” (toho, co můžu) v naší hlavě. Když děláme jednu akci, již se připravujeme na další. 

 Zároveň neustále dochází ke změnám, aktualizacím a vývoji této mapy na základě interakcí s okolím. 

“Mozek využívá konstantního proudu senzorických informací přicházejících z prostředí, aby neustále specifikoval a aktualizoval potenciální akce a to, jak je provést.” – (Cognitive neuroscience – The biology of the mind 5th edition)

Tohle je přesně ta část “affordance” neustálá výměna informací s prostředím, která se od našeho narození nezastavila (možná na chvíli ve spánku, nebo bezvědomí – ale spánek i bezvědomí je jenom jednou z dalších “affordances”, tedy umožnilo nám to prostředí). Stačí se trochu pohnout, natáhnou se pro hrnek a moje kognice, moje možnosti, akce a plány ve světě se aktualizují a mění. Když míříme k silnici, náš mozek neustále skenuje prostředí, silnici vpravo, vlevo, jestli něco nejede a vypočítává všechny možnosti, které mohou nastat v reálném čase se na základě toho mé “affordances” mění; “Mohu přejít, nebo ne? A jak?”

Vnitřní stav

No a k tomu všemu se přidává náš vnitřní stav – říkám tomu vnitřnostní koeficient. Naše dlouhodobé cíle, předpokládaná odměna a kolik mě to bude stát času/energie/peněz, nám dávají informace o tom, která akce ze všech možných bude ta nejvýhodnější. To je ta část kompetice (competition) v této hypotéze. V jednu chvíli převáží jedna možnost nad ostatními a začneme jednat. V tomto procesu hraje důležitou roli mnoho částí z motorické dráhy. Všechno tohle se nám děje neustále v podvědomí a na to, jakou akci si vybereme má velká dopad i neuropřenašeč dopamin

Zajímá tě, jak si tvoříš dlouhodobé zvyky a automatické reakce, které ovlivňují tvůj život? Poslechni si 83. díl přesně o tomhle tématu!

Dalším smysluplným zdrojem informací, který stojí za tvou pozornost je naše smysluplná série!

Odkazy:

• Pocket 
• Evernote
• Tweetdec

Doporučení Dealeři informací:

• Chriss wiliamson
• Naval Ravikant
• George Mack
• Tim ferris
• David Sinclair
• Peter Diamandis
• Ben Greenfield
• Veritasium
• Vsauce
• thoughty 2
• exurb1a
• In a nutshell 
• The Egg