Vyhledat

Jak nám koncepty, které nosíme v hlavě, ovlivňují naše vnímání a prožívání

Celý náš život vnímáme věci, náš život, okolí, události, lidi ale i podcasty a informace kolem nás na základě kontextu. Jeden kontext to je takový v kterém se daná věc vyskytuje, ale existuje také kontext naší biologie, mozku a mysli. Je to kontext života jako takového, evoluce, která vedla až do téhle chvíle, kdy tohle píši a ty tohle čteš. Je to kontext našeho narození a vývoje a osobního života. Je to historie našeho prožívání, automaticky ho zaznamenává náš mozek a dává mu různou váhu a emoční zabarvení. Na základě tohoto záznamu pak určujeme budoucí vnímání všeho.

Jsme tedy taková slátanina tohohle všeho dohromady a pokud vezmeme komplexnost celého procesu, tak jsme v každé chvíli nekonečně provázaní s prostředím a prožíváním v minulosti a současnosti. Jeden z nejužitečnějších kontextů, které v průběhu života používáme je ten příběhový. Vše dáváme do příběhů, aniž bychom si to uvědomovali. Tyto příběhy pasujeme je do našich vlastních kontextů, které si vytváříme v naší mysli na základě kontextů přítomných a minulých.

Tyhle příběhy a kontexty mohou přijít také ve formě univerzálních konceptů, které jsou pro nás užitečně a výhodně nám rámcují naše prožívání a přesně to jsou mentální modely!

Když se děje cokoliv, nebo přichází vjem, mozek se neptá, “Co to je?”, ale “Jako co to je?”. Snaží se aktuální vjemy a kontext současnosti zařadit podle toho, co zažil v minulosti. Díky této podobnosti řadí aktuální situaci do “kategorie” na základě jeho minulých vzpomínek. Tohle je zcela zásadní proces, protože nám umožňuje se vůbec pohybovat světem, neučit se pokaždé mluvit, chodit, myslet a jednat znovu. Pokud bychom se museli tohle všechno učit dělat pokaždé nanovo, daleko bychom se nedostali. Skončili bychom do (alespoň v evoluci) naší brzské smrti jako nemluvňata, zkrátka bychom se nemohli nikdy nic naučit. Zařazení do kategorie plní další zásadní funkci a tou je predikce; předpovídání toho, co se stane v následujícím momentu. Jak se budu cítit, chovat, hýbat, myslet a co se bude dít ve světě okolo – jaké vjemy mi budou z okolí přicházet?

“Mozek se neptá “Co to je?”, ale “Jako co to je?”.

– Lisa Feldman Barret

Predikce

Náš mozek neustále predikuje a následně ve svých predikcích hledá chyby, které aktualizují jeho další predikci. Predikce a kategorie jsou oné koncepty a mentální modely, takže to co náš mozek dělá právě teď je konstrukce kategorií z našich senzorických dat (vjemů) a našeho vnitřního stavu v přítomnosti a konstruuje kategorii podobných senzorických dat z minulosti a na základě toho predikuje budoucnost. Kategorie jsou koncepty a mentální modely – rámcují naši subjektivní zkušenost s realitou a námi samotnými v ní. Vytváří na základě toho nejrůznější emoce a prožitky – vytváří vnitřní prostředí – subjektivní prožívání našeho těla a mysli. Jinak řečeno predikuje stavy a akce jak vnitřní, tak vnější a to tak aby mohl rozpoznat chybu – to co nejde podle plánu. Toho si pak všímá a moduluje vytvořenou predikci. No a my to můžeme změnit mentálními a modely!

Praxe a praktické příklady

Abychom si to představili v praxi, dám vám jeden příklad. Nedávno jsem byl běhat a intenzivně jsem promýšlel tyto principy našeho fungování a poslouchal podcast Sama Harrise, kde o tom mluví s Lisou Feldman Barret. Běhání a jakákoliv jiná fyzicky náročná činnost je zajímavý proces, kdy jsme schopni se to naučit vnímat pozitivně a netrpět u toho, užívat si to. To je jeden konkrétní příklad přerámování určité situace, která pro nás mohla v minulosti mít negativní kontext. Vykultivovali jsme si v hlavě kontext nový, nový koncept a mentální model dané činnosti. Dochází také hlavně k učení; mozek má již moc dobře naučenou kategorii, kam tento kontext zapadá a proto predikuje všechny ty nepříjemnosti (Ale i následné příjemnosti po fyzické aktivitě), které se nám dějí – bolest, zvýšený tep, pot atp. Tím, že to mozek predikuje je naprosto v pořádku, že se to děje; pamatujme – všímá si chyb. Teď si vemte, že vás něco neobvykle bolí, sval, či kloub. Co se nestane? Veškerá vaše pozornost je upřena na toto místo a vjemy; je predikční chyba! Najednou je něco špatně a z dané činnosti se stává skutečné utrpení, takové, že s ní třeba i skončíme.

No a co když se proces predikce rozbije do velké míry a vy byste nepředpokládali, že se ani jedna z reakcí vašeho těla na běh stane? Bylo by to mučení! Můžeme si to přirovnat k následujícímu případu: Představte si, že sedíte v kavárně a najednou se vám začne dít vše, co se vám děje při běhu – zvýšení tepové frekvence, pocení, bolest svalů, kterou díky predikci často při běhu ignorujeme a celá řada dalších, nám skrytých procesů. Zbláznili bychom se! Bylo by to utrpení u kterého navíc neznáme příčinu. A tohle všechno jen díky predikcím, kategorizaci a mentálním modelům, které si nosíme v hlavě.

Méně intenzivní, ale podobnou zkušenost zažívají pacienti s depresí. Pokud jsou jinak zdraví, deprese jim působí určitou míru utrpení. Pokud ale onemocní, řekněme chřipkou, jejich mentální stav se zlepší. Jak je to možné? No přece, když mám chřipku, predikce je taková, že mi nebude dobře. Jejich mozek tedy přestane neustále hlásit chybu, že se necítí dobře, protože to při chřipce je přece normální a jejich psychologický stav se zlepší.

PMS (Premenstruační syndrom)

Ženy si tenhle způsob uvažování možná lehce propojí s tzv. PMS (premenstruační syndrom). Moje kamarádka mi řekla, že než si připustila, že každý cyklus s sebou nese jiné příznaky na fyzické či psychické rovině, vždy byla pár dní před začátkem svého cyklu velmi vyvedená z rovnováhy, co se to s jejím tělem a duší jako děje?! Po tom, co odhalila, že její tělo vždy pár dní před menstruací vykazuje abnormální projevy lítostivosti, pokles energie, či jiné nepříjemné věci, vyřešila to upomínkou v mobilu. Ta jí vždy upozorní na to, že se tohle vše bude dít, a jí jakýkoliv výkyv z jejího normálu nechává úplně klidnou, protože s ním předem počítá.  

Očkování

Dalším příkladem neidentifikovatelná bolest na rameni, řekněme taková bolest, kterou člověk cítí po očkování. Pokud ji cítí jen tak, tedy máme pocit, že se to nemá dít, působí nám to psychologický stres a určitou míru utrpení – nevíme co se děje, něco je špatně. Pokud ale dostanu očkování a vím, že tahle fyziologická reakce těla je přesně to, co se má dít, je to naprosto v pořádku a vím, že mě to dělá silnějším do budoucna, tak bych z úplně stejného fyziologického a fyzického stavu mohl mít naopak radost!

Síla mentálních modelů

Znovu, tohle je síla konceptů a mentálních modelů. Můžeme si přerámovat situaci tak, abychom se cítili lépe a netrpěli, protože často si do situací a prožitků nosíme vlastní bagáž, která nám zamezuje je vidět čistě. Jsme zaujatí a vytváříme si mentální modely, koncepty a kontext, který pro nás a naše okolí nemusí být zcela výhodný.

Proto nás tolik baví si zvědomovat naše existující mentální modely a ty neužitečné s respektem, pokorou a láskyplným přístupem vůči nám samým měnit. Je těžké něco změnit v přítomnosti, ale můžeme začít tady a teď pracovat na tom, jaké mentální modely si budeme do situací v našem životě nosit do budoucna. Tohle uvědomění je jedno z našich úplně nejdůležitějších a radikálně nám zlepšilo kvalitu života a našeho prožívání.

I proto jsme vytvořili online kurz, kde sdílíme konkrétní mentální modely, včetně kognitivních zkreslení, které pro nás jsou ty nejužitečnější a často nám v našem životě slouží. Na tento kurz je nyní do 30.6.2021 Sleva 50%.

Vstoupit do diskuze

komentář

Další čtení

X
BRAIN WE ARE

Odebírejte novinky od Brain We Are a buďte v tom s námi!

  • Natáčíme pro vás nové podcasty
  • Pozveme vás na offline akce
  • Společně budeme cvičit a meditovat