Ekologie Mysli – Ten Nejdůležitější Koncept

V poslední době se zase vracím k práci G. Batesona, kterého docela intenzivně probíráme také na našem smysluplném kempu. Gregory Bateson je britský antropolog a filosof 20. století. Jeho dílo Ekologie Mysli je pro nás něco, k čemu se pravidelně vracíme a čerpáme z toho uvědomění, jak funguje a operuje naše mysl. Já se vracím zejména k poslední kapitole jeho knihy Ekologie Mysli. To nejdůležitější z ní zde pro Vás shrnu:

1) Člověk je záměrová bytost

> jsme extrémně dobří ve vytvoření cílů a záměrů. Pak najdeme nejkratší a nejefektivnější cestu, jak jich dosáhnout. 

2) Člověk je slepý vůči systémové povaze světa

> Nás i každý náš čin pojí se světem nekonečno vazeb. Fungujeme ve vztazích a ty jsou zasazeny do systému našeho prostředí. 

Jsme sice schopni splnit své cíle, ale nevidíme u toho, co všechno naše rozhodnutí ještě ovlivní – jsme slepí vůči systémovým dopadům našich rozhodnutí. 

3) Člověk má ve zvyku raději měnit své prostředí, než sám sebe

> “Já vs. Svět”, tak o sobě často uvažujeme. A aby “Já” bylo spokojeno, musí se změnit svět tam venku

> Ale ve skutečnosti člověk bez svého prostředí přestane existovat. Je to tak spíše “Já + Svět”. Potřebujeme se naučit do rozhodnutí o sobě zahrnovat i prostředí kolem a pokud chceme měnit svět, musíme začít nejprve měnit sami sebe.Bateson také navrhuje, že cestou k řešení našich slepých skvrn ve vnímání je moudrost a poznání vyšších integračních celků:

“Vědomí je téměř nutně slepé vůči systémové povaze jeho samého. Pokud se člověk bude řídit diktátem “zdravého rozumu”, stane se z něj někdo, kdo je chamtivý a kdo není moudrý – slovo moudrost zde označuje schopnost člověka rozvíjet poznání sebe sama coby celistvé systémové bytosti a nechat se tímto poznáním vést. – Kde tato systémová moudrost chybí, tam téměř vždy následuje trest

Záměr je zkratka, nástroj, který nám v systému umožňuje rychle dosáhnout toho, čeho chceme. Není určen k tomu, abychom jednali a žili s maximální moudrostí, ale abychom našli logickou nebo kauzální cestu k tomu, po čem právě toužíme. Především to bývají peníze a moc.”

A co je vyšší integrační celek? Je to ten, který v případě narušení začne produkovat exponenciální křivky změny. Představte si například město – je závislé na logistice, na pekařích, supermarketech, zdravotní péči, dopravě a každý člověk tam hraje svou roli. Pokud se jeden z těchto systémů udržujících rovnováhu naruší, je zaděláno na pořádný problém.

Takto můžeme uvažovat o prostředí kolem, o internetu, o ekologii, o sociálních bublinách, o Vesmíru…

Bateson píše: “Je docela možné, že vědomí podléhá určitým systémovým zkreslením, která by v kombinaci s moderní technologií mohla mít ničivý dopad na rovnováhu mezi člověkem, společností a jeho ekosystémem. […] Pokud nějaký organismus zničí své prostředí, pak ve skutečnosti zničil sám sebe”

A také nabádá k řešení. Ale pro to musíme změnit, jak přistupujeme ke světu. A namísto myšlení “Já vs. Svět / Já-Ono” se posunout k myšlení, kdy svět kolem je na stejné úrovni, jako když se vztahuji k sobě nebo ke svým přátelům “Já+Svět, Já-Ty”. 

“Některé faktory mohou působit jako korektivy. Například láska. A přístup Já-Ty, spíše než Já-Ono. Přistupujeme ke světu Já-Ono, všude tam, kde má vědomý záměr vyšší význam, než láska a zájem (pozn. zejména při dosahování cílů a plnění úkolů). Vztah Já-Ty by mohl panovat mezi člověkem, společností a ekosystémem. Tím by se změnil celý přístup k věci.”

Suma sumárum

Můžeme si vybrat svůj vyšší integrační celek, v rámci kterého fungujeme a bez kterého bychom nedávali smysl! Naučit se fungovat a hlavně přemýšlet i z pozice “Já + Prostředí, Já-Ty”, pak můžeme dělat rozhodnutí, která se neřídí pouze záměry, ale rozhodnutí, která se řídí moudrostí vůči celku a jeho vztahům.

“Jednotkou přežití není organismus sám. Musí jí být flexibilní organismus + své prostředí. Organismus bez svého prostředí nedává smysl.”

To je pro tento týden od nás vše. Rozloučím se s Vámi takovou mou další pobídkou k zamyšlení. 

Jakým vztahům můžeš věnovat více času, energie a pozornosti?

Často se oddělujeme ze světa. Může to být i prací a rutinními záležitostmi. Zejména, když začneme všední věci brát jako samozřejmost. Ale můžeme si uvědomit, že nás se světem pojí právě vztahy – s partnery, přáteli, rodinou, ale i s věcmi, které denně používáme. S městem, s ulicemi, s autem, hrníčkem nebo přírodou.

Proč neprozkoumat víc vzathy, které máme se světem? A tak se můžeš zeptat: Kterým vztahům, můžeš věnovat více pozornosti? A třeba prozkoumat i vztahy se světem, kterým jsi nedával/a tolik pozornosti?

Zapni zvědavost a zájem, přepni se na chvíli do vnímání světa “Já-Ty” a zkus prozkoumat, co za vztahy se kolem tebe děje. 

To je odemne dnes vše