Už dlouho je známé, že monoaminová (serotoninová) hypotéza deprese je špatně (seriózně už ji ve vědě nebere téměř nikdo několik let). Monoaminy samozřejmě roli hrají, ale zkuste je najít níže a uvědomíte si, že to je jen jeden puclík z komplexní skládanky.
Deprese působí jak na fyziologické, tak psychologické a kognitivní procesy a vzájemný vztah mezi nimi tvoří feedback z kterého jde občas hůř vykročit.
PROČ?
Představte si, že na obrázku výše pohnete jenom jednou z proměnných, řekněme třeba monoaminy (antidepresiva > SSRI – selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu), co se stane? Ostatní procesy kolem se adaptují a adaptují ten samotný okruh, je to jako kapka v jezeře, nebo si to představte jako obří kolos, který na vás jede a vy ho chcete zastavit tím, že mu pod kola hodíte cihlu, prostě jí přejede.
Když je problém systémického rázu, musíme k němu přistupovat jak? Zase na systemické úrovni. Proto se ukazuje, že jsou nejefektivnější kombinace přístupů k léčbě jako fyzická aktivita + psychoterapie, nebo antidepresiva + psychoterapie.
Ale hraje v tom roli daleko víc faktorů. Existuje několik subtypů deprese, které si můžete představit, že jsou rozděleny právě podle toho, co je na diagramu více narušeno. Např. existuje “zánětlivý” subtyp deprese, což se ukazuje, že je 60% případů a u těch se ukazuje, že lépe funguje fyzická aktivita (nejefektivnější cesta, jak snížit systemický zánět spolu se saunou), než právě antidepresiva! U zbylých 40% je to zase naopak!
Tohle jsou fascinující věci a my je zatím neumíme dobře řešit, protože když je chceme zkoumat, přichází kombinatorní exploze, nedokážeme obsáhnout všechny proměnné, věda taky ne a navíc všemu ještě samozřejmě nerozumíme. Tohle je důvod, proč je náročné řešit problémy duševního zdraví. Protože se snažíme našroubovat řešení o typicky 1-3 faktorech (antidepresiva, psychoterapie, soc. život) na problém, který zahrnuje faktorů desítky, ne-li víc.
Jeden z přístupů v kontextu kognitivní psychologie ukazuje zajímavou věc. Stres nám snižuje kognitivní kapacitu a zužuje perspektivu. Doslova jsme shopni toho vnímat ve světě méně, svět se nám zužuje (něco podobného dělá i závislost). A nemusíme zrovna mít depresy proto, abychom si mohli zlepšovat naše duševní zdraví. Můžeme tedy do tohohle procesu zasáhnout nejenom tím, že si budeme snižovat stres, ale naopak perspektivu rozšiřovat! Můžeme se sami sebe ptát, jestli je tohle jediná perspektiva, která je možná? Jestli není náhodou něco, co mi uniká? Jestli to náhodou nemůže být jinak?
Studie, která pokrývá depresi jako komplexní systemický problém tu: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4737091/
