103 – Od Vesmíru k Mozku

od Vojtěch Hlaváček20. 4. 2021

Co Tě napadá, když se podíváš na noční nebe?

Od chvíle, co si lidský mozek uvědomil, že existuje, pátrá po svém místě ve Vesmíru. Realita je totiž poněkud matoucí – všichni letíme ve vakuu na kusu kamene rychlostí tisíců kilometrů v hodině obklopeni prázdnotou. Proč se tedy o svůj Vesmír zajímat? Ve dnešním dílu vyšleme člověka na cestu časem, prostorem a pootevřeme okno, do (lidu)prázdného časoprostoru nad našimi hlavami. Ale je Vesmír vskutku tak prázdný? Co je to životaprostor? Proč bychom měli přemýšlet nad potenciálem lidské civilizace? Jak mohou vypadat velké existenciální krize budoucnosti? Může být inteligence jako “evoluční” výhoda ve Vesmíru? Měli bychom letět do Vesmíru co nejdříve? Proč kultivovat svou mysl v kontextu nejisté budoucnosti? Stačí se vydat na cestu s námi a pustit si dnešní díl. Přejeme příjemný poslech.

Časové rozvržení podcastu

01:00Vesmírná perspektiva 05:30Psychedelika a změna perspektivy na sebe 08:00Proč existuje něco spíš, než nic? 11:00Čas 14:00Skvělý a Těžký časy 18:00 Dočasné obtisky civilizací 19:00Existenciální superkrize 21:30Do jaký míry jsi Slunce? Životaprostor 26:00UFO – Šutr co proletěl kolem země 28:00Inteligence jako evoluční výhoda ve Vesmíru? 30:30Škála pozorovacích technologií

33:00Existenciální sloupy 35:30Genetická perspektiva záznamu života 39:00Mentální konstrukty 40:00Člověk je velmi špatný Lindyho efekt 43:30 Hypotéza kognitivního kompromisu 46:00Měli bychom do Vesmíru letět co nejdřív? 49:30Scénáře “Co kdyby”, aneb nečekané krize z Vesmíru 51:30Solar Punk 54:00Elementární částice, Entropie a Integrovaná informace 59:30Světočáry a Smrt v pojetí Maxe Tegmarka

Život ve vesmíru

Jaká je šance, že jsme ve vesmíru sami? Podle astrofyziků, matematiků a vědců obecně téměř mizivá. Proč tedy život ještě nevidíme? Existuje několik hypotéz. Jedna z nich je, že je vzácný inteligentní život, další je ta, že nemáme aparáty, jak život spozorovat. Můžeme si to představit tak, že jsme jako na oceánu a dalekohledem se snažíme dohlédnout na život kolem nás. Jenže oceán, stejně jako vesmír je obrovský a život se může skrývat pod hladinou, nebo ve vzduchu. Zkrátka může být zatím námi nedetekovatelný.

Kde jsou hranice?

V podcastu jsme se dostali k zajímavému tématu a tím je následující myšlenka; Co jsi pokud tvoje existence velice úzce závisí na existenci tvého prostředí, například i slunce? Pokud slunce zmizí, přestaneš existovat i ty. Můžeme tedy do jisté míry říci to, že jsme prostředím s kterým jsme existenciálně provázání?

Tohle prostředí (a celý vesmír) pro nás vytváří jakýsi “života prostor”. Prostředí, kde život může vzniknout a vzkvétat. My na tomhle života prostoru závislí jsme, ale on není závislý na nás.