Vyhledat

Umění pomalosti a prostor pro myšlení

Zastav se

Zastavování se, pomalost a pauzy nejsou pouze o tom, že nabereme novou energii a sílu. Jsou i o tom, že si vytvoříme prostor pro integraci života a skutečné zamyšlení se. V dnešním velice rychlém světě, kde na nás každý tlačí, že to musí být rychle, efektivně a produktivně je zastavit se v klidu a s čistým svědomím stále náročnější. Jasně, můžeme si to zase obrátit na sebe, protože jsme to přece jen my, kdo má zpomalit a nehnat se nikam. Často by se dalo i argumentovat, že to není společnost, nebo někdo, kdo nás tlačí, ale my sami. Kdo ale “my” jsme? Samozřejmě že jsme součástí společnosti a tohohle světa, nevyhnutelně nás tedy prostředí a nastavení doby do které se narodíme a v které žijeme ovlivní.

Tenhle článek má sloužit spíš jako duševní úleva, než další tlak, protože lehce vznikne tlak z toho, že vlastně jsme to stejně zase my, kdo to nezvládá. Tahle zodpovědnost, možná radikální zodpovědnost, nám ale může v určité formě sloužit. Je však důležité mít se sebou dobrý vztah, je důležité mít sám sebe rád a přistupovat k sobě láskyplně. Pokud si v tu chvíli vezmeme radikální zodpovědnost za náš stav, ať ho způsobilo cokoliv, stane se něco zvláštního; dává nám to sílu s tím něco udělat – Stahujeme si ohnisko kontroly zpátky do sebe.

Potřeba posunu


To je kvalitní výchozí pozice, ale z těchto všech principů, strategií a taktik pořád vychází a možná vyznívá pocit nedostatečnosti a potřeby o něco usilovat, něco měnit. I já, kdy píšu článek o pomalosti a zastavování se přistihnu, že vymýšlím mindset, který nám s tím vlastně pomůže a překonáme tuhle další věc na naší cestě. To ale není smysl tohoto článku, tento článek má pomoci mě a vám pokud se nacházíte v podobné situaci. Jaká že je to situace? V hlavě si s sebou nosíme tlak na náš výkon, efektivitu a neustálé se posunování dál, možná vás stagnace bolí a necítíte se v ní dobře. Já jsem si několik let kultivoval svůj existenciální mód nic nedělání, uvolnění se a uklidnění. Svůj střed, jak mu rád říkám, ale v poslední dobou je těžší a těžší najít, nebo o něm vědět. Přestože vím o tom, jak důležité nic nedělání a pauzy jsou, tak se stejně dostanu do situace, kdy je těžké zastavit.

Mozek a Dopamin


Přichází zde na řadu další hráč a to je mozek a dopamin. Mozek se totiž neustále učí a odměňuje nás za překonávání úskalí. To může být na různých škálách a opravdu se může stát, že když před vámi je nějaký problém, stane se z toho vaše místo komfortu. Věc se má ale tak, že dosažením, či překonáním něčeho jste sice odměnění, ale už nikdy nemůžete být odměnění stejnou mírou za tu stejnou věc. Tento mechanismus je samozřejmě na místě pro to, abychom se posouvali dál. Když to spojíme s tím, jak je dnes nastavená celá společnost, naučíme se velice dobře spěchat, nestíhat, řešit problémy, usilovat a dosahovat cílů. Alespoň některé aspekty z toho zní skvěle že? Opak je ale pravdou.

Vnější úspěchy vám ke klidu nepomohou. Pocit, že máte dost, vychází z vnitřku. Člověk, kterému se to podaří, je bohatší než kterýkoli miliardář, mocnější než kterýkoli vladař.

Ryan Holiday

Umění spěchání a nestíhání


Umět spěchat a nestíhat jsou jasná negativa, možná byste ale řekli, že řešení problémů, usilování a dosahování cílů jsou výhodné, ale pozor; nikdo neříká, jaké problémy a cíle to jsou. A zde leží velký kámen úrazu. Začneme být totiž v nekomfortu z neřešení problémů. Začneme být v nekomfortu, když o něco neusilujeme, nebo nedosahujeme a nebudeme se zde cítit tak dobře a začneme se tomu vyhýbat. Budeme řešit zbytečné a nerelevantní problémy. Nebudeme je řešit dobře, začneme se hůř rozhodovat a usilovat o povrchní cíle, které nemusí ladit s našimi hodnotami. Zároveň přestáváme mít čas na myšlení do větší hloubky, na myšlení, které je v rozhodování tak důležité. Začíná to být tedy začarovaný kruh, protože pro myšlení potřebujeme čas a zastavit se, přesně to, co nám dnes tolik nejde. Volíme tedy horší problémy k řešení, řešení samotná a horší cíle jen za cenu toho, abychom o něco usilovali, dosahovali a řešili.

Multitasking


K tomu všemu se stáváme se mistři v multitaskingu, který neexistuje, ve skutečnosti je to jenom přehazování pozornosti. Ukazuje se, že multitasking nám zhoršuje nejen schopnost kvalitně řešit problémy, ale i kognitivní schopnosti, paměť a ve finále zplošťuje myšlení (1,2). Když nekontrolujeme soc. sítě, kontrolujeme mail, mail přichází, mail odchází a cítíme se produktivně a efektivně. Jenže dlouhodobě strádáme a chybí nám klid a pauza. Pauza na přemýšlení.

Prostor pro myšlení


Potřebujeme si dát pauzu na to, abychom se skutečně do hloubky zamysleli nad tím, jestli je pro nás potřeba tento systém, který je dnes nastavený a my do něj sklouzáváme, pokud si ho neuvědomujeme, nebo proti tomu něco děláme. Je to skutečně funkční? Připadá mi to jako krásná metafora s oceánem a lodí. Rozhodli jsme se, že zapneme motory a napneme plachty co to dá, ale ještě jsme se nekoukli na mapu a kompas a nevíme, kam vlastně plujeme. A to je problém, protože v tom všem spěchu aby už jsme tam byli, na to můžeme zcela zapomenout i po cestě. Bez zastavení, pauzy a času na myšlení skutečně taková situace může nastat.

Potřeba klidu


Potřebujeme klid a nic nedělání pro to, abychom se zamysleli a tím dělali lepší rozhodnutí a vybírali si relevantní problémy k řešení. V tu chvíli se stáváme skutečně efektivní, protože se nám s klidem a myšlením rozšiřuje kognitivní flexibilita, zvyšuje samotná schopnost řešit problémy a dlouhodobě se učíme v tomto módu přebývat (3). Ve skutečnosti je to ale mnohem víc, protože nám to pomůže si uvědomit důležité věci v našem životě, jako je existence samotná, to že žijeme a máme neuvěřitelné štěstí v jaké době, to že máme jídlo, pití a střechu nad hlavou, to že máme přátele a rodinu. To že jsme.
V Taoismu je populární dělání věcí pouze na 80%, nikdy to nepřehánět, tak abychom se nevypálili. Předchází to přepracování, přejídání a umožňuje nám to žít dlouhodobě kvalitně a udržitelně. Dalším konceptem je tzv. Wu Wei, tedy nic nedělání, nebo respektive cesta bez námahy. Je to uvolnění se do procesu a brát věci tak, jak přicházejí. Uvolnění, rozhodně není na škodu a každý z nás by ho potřeboval.

Uvolnění je také celá řada úrovní a je jeden z nejlepších skillů, které si můžeme kultivovat.
Ale tohle není o něco se snažit, něco si kultivovat, nebo být lepší. Tohle je to, aby mě a vám bylo lépe ve vašem těle. Abychom se cítili líp, měli více energie a dokázali život prožívat. Zkuste si vytvořit prostor pouze pro vaše myšlenky, zkuste si napsat, co vás napadne, zamyslete se, co vás nejvíce baví a zajímá, co je naprosto neužitečné a nedovolíte si to dělat. Zkuste být neužiteční. Zkuste nic nezkoušet, zastavte se a …..

Další čtení pro inspiraci a zdroje:

  1. https://news.stanford.edu/2018/10/25/decade-data-reveals-heavy-multitaskers-reduced-memory-psychologist-says/
  2. https://news.stanford.edu/2020/10/28/poor-memory-tied-attention-lapses-media-multitasking/
  3. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24405359/
  4. https://fs.blog/2021/05/slack/
  5. https://www.inc.com/jessica-stillman/productivity-scheduling-slack-time.html?cid=sf01002&fbclid=IwAR3llNTJwnVPeLbaxGWFfH-zvgrXnk_UslirOTotfb_BUsCiVziwoHHtmNw
  6. https://fs.blog/2021/03/thinking-rate-fixed/
  7. https://www.happinesslab.fm/happiness-lessons-of-the-ancients/episode-9-lao-tzu
Vydej se s námi na cestu mozkem a myslí, náš průvodce je nyní ve slevě 20%!

Další čtení

X
BRAIN WE ARE

Odebírejte novinky od Brain We Are a buďte v tom s námi!

  • Natáčíme pro vás nové podcasty
  • Pozveme vás na offline akce
  • Společně budeme cvičit a meditovat