“Tvoříš si takový pohled na svět aby odpovídal tomu, jak se cítíš a chováš.”
Leon Festinger
Leon Festinger a James Carlsmisth´s v roce 1954 udělali fascinující experiment.
Nesmyslná práce
Požádali účastníky, aby evaulovali jeden z testů, kterému byly následně vystaveni. Spočíval v tom, že opakovaně po dobu 30 minut dělali nesmyslnou práci a pak 30 minut další. Když vycházeli, měli pak dalším účastníkům lhát, že to bylo zábavné a zajímavé. Jedna skupina za to dostala 1 dolar a druhá dolarů 20.
Následně přišel ten skutečný experiment. Vyplňovali dotazník, jak reálně vnímali nesmyslnou činnost, kterou dělali. A co se nestalo, ti, kteří dostali pouze 1 dolar, si v průměru lež internalizovali a vyplnili, že to tak strašné nebylo. Ti, kteří dostali dolarů 20 to ohodnotili jako “nejnudnější věc v životě.”
Kognitivní Disonance
Jak je to možné? Dochází zde ke kognitivní disonanci a lidé si mají tendenci si nevědomě snižovat psychologickou bolest. Pokud jsem dostal pouze 1 dolar, tak nemám externí validizaci dané zkušenosti a potřebuji jít do nitra, kde kreslím takový pohled na svět, který odpovídá mému chování (“Když jsem tam strávil hodinu svého života, nebylo to přece tak špatný ne?”). ⠀
Ti kteří dostali dolarů 20, měli vnější validizaci, která jim umožnila hodnotit danou zkušenost reálněji. Strávili tam sice hodinu svého života, ale mají za to 20 dolarů, takže i když to bylo strašný, pořád to dává smysl.
Takhle si každý z nás alespoň trochu dokresluje realitu a pohled na svět, aby odpovídal tomu, jak se chová a cítí. Budeme měnit svoje chování, myšlení a světonázor na základě persony, kterou věříme, že jsme. Jestliže máme vysoké mínění o sobě samém, budeme se podle toho chovat a pokud nevíme, budeme se barvit v pozitivním světle. Pokud je to naopak, budeme naše úspěchy považovat za náhodu, bude to konzistentní s nekompetentním člověkem. A lidem, kteří ti říkají opak, tak nebudeš věřit a uznávat.
