“Moje zkušenost je to, čemu se rozhodnu věnovat pozornost. Jen ty věci, kterých si všímám mění mojí mysl.”
Neuroplasticita
William James přišel vůbec jako první s představou neuroplasticity ve svém textu z konce 19. století “The Principles of Psychology”. Hlavní myšlenka neuroplasticity je ta, že se mozek může přestavovat na základě našeho prožívání.
David Eagleman, jeden z nejznámějších neurovědců toto krásně popisuje ve své knize “Livewired” a ten nejukázkovější příklad je u nahrazování smyslového vnímání různými oblastmi mozku. Co tím myslím? Když se člověk narodí nevidomý, nebo oslepne během života, tak se s mozkem stane fascinující věc. Ty oblasti mozku, které u běžného člověka slouží ke zpracování zraku, jako je zraková kůra (okcipitální lalok), se najednou začnou využívat k jiným účelům jako je zpracovávání hmatu a sluchu. A upozorňuji znovu, že toto se děje i u lidí, která oslepnou i v průběhu života. Mozek je tedy takový dynamický systém, který se neustále mění a jeho části mezi sebou soupeří o pozornost. No a pokud se některá z částí přestane využívat (jako je tomu u okcipitálního laloku u nevidomých), tak se na tento kus volné živé hmoty mozkové vrhnou ostatní oblasti, které využijí tento prostor.
Echolokace a hmatová citlivost
Na základě toho lidé, kteří jsou nevidomí získávají větší kapacitu zpracovávat vjemy z ostatních smyslů a často se jim vyvine velmi dobrý sluch a jednoduchá forma echolokace, nebo mají daleko větší citlivost ve hmatu. Jeden z nejzajímavějších příkladů je člověk, který si vyvinul echolokaci a pomocí mlaskání a poslouchání odraženého zvuku může rozpoznat místnosti, či překážky (jako sloupy) v cestě, nebo objekty větší než fotbalový míček. Na video o něm se můžete kouknout zde.
Ke změnám mozku, tedy neuroplasticitě dochází ale i u nás každý den, avšak ta nejintenzivnější fáze mozkových změn probíhala v našem raném dětství.
Níže můžete vidět obrázky neuronů a nervových spojů. Z leva doprava jsou to obrázky novorozeně, 3 měsíčního dítěte, 15 měsíčního dítěte a 2 roky starého dítěte.
Tyto změny umožňují dítěti se naučit to neuvěřitelné množství informací z celého světa. V tuhle dobu, si můžeme představit mozek jako houba, která nasává vše ze svého okolí. Následně pak mozek umožňuje vývoj kognice, naučení se rodného jazyka bez námahy a automaticky. Nebo se hýbat, mluvit, rozumět světu a tvořit si vzpomínky. V raných fázích vývoje tedy dochází k ohromným změnám, ale pravdou je, že dochází ke změnám v každém z nás, každým momentem.
Další známá studie je na londýnských taxikářích. Stát se v Londýně taxikářem je extrémně náročné, protože se musí naučit nazpaměť každou ulici. Vědci porovnávali mozky právě taxikářů a běžného člověka a zjistili zajímavou věc; taxikáři měli velmi rozdílnou strukturu hipokampu, který hraje roli v paměti.
No a tohle není jen nějaká speciální schopnost taxikářů. Každý jsme schopni změnit náš mozek podle toho, čemu budeme věnovat pozornost a kolik tréninku dané věci dáme. Čím víc něčeho zažíváme, tím silnější a větší změny dochází v našem mozku. Tím se náš mozek a my stáváme mistry v dané oblasti.
Dlouhodobá potenciace
Tento proces se nazývá dlouhodobá potenciace (long term potentiation) a je základem veškerého našeho učení a tvorby paměti.
A zde přichází fascinující uvědomění a implikace těchto základních principů fungování našeho mozku. Mozek se mění na základě našeho prožívání, takže změnou našeho prožívání můžeme velice aktivně měnit náš mozek. Tomu, čemu budeme ve světě věnovat pozornost, tím se náš mozek a my také budeme stávat! Jenže tohle se neděje jen se světem vnějším, ale také se světem vnitřním. To co si budeme myslet, jaké myšlenkové paterny a vzorce budeme krmit, tím bude náš život a jeho pocit z něj.
Všímavost jako vědomě řízená neuroplasticita
Teď když známe koncept neuroplasticity, jak do toho zapadá všímavost a meditace?
Všímavost je věnování pozornosti moment za momentem tomu, co se děje v přítomném okamžiku. To zahrnuje naše smysly, pocity, emoce a myšlenky.
Trénováním všímavosti netrénujeme pouze schopnost si uvědomit co se všechno děje a co všechno cítím v přítomném okamžiku, ale hlavně schopnost vědomě kontrolovat a měnit svoje soustředení a pozornost.
Reakční flexibilita
Když budeme věnovat pozornost přítomnému okamžiku moment za momentem, po nějaké době se nám začne vyvíjet schopnost, kterou Daniel Siegel psychiatr z UCLA nazývá; reakční flexibilita (response flexibility) – kapacita si vytvořit pauzu před tím než budeme jednat.
Popisuje ji jako:
“Všímavost vytváří prostor v mysli pro to si všimnout, že vznikl podnět jednat a odpojit se tak od našich nevědomých automatických reakcí, které obvykle nastávají, když je někdo impulzivní.
Takže všímavost vytváří prostor mezi podnětem a akcí, který nám umožňuje být flexibilnější v naší odpovědi.”
Sám jsem tohle začal zaznamenávat po 3 měsících praktikování meditace a popsal bych to jako takový nadhled a vědomí o tom, jak budu jednat, ještě před tím, než tak jednám. Vytváří mi to bublinu času před tím, než něco udělám a postupně mi to umožňuje si uvědomit tyto automatické reakce (kterými je celý náš život prošpikován) a jednat jinak, jednat vědoměji.
Tímto způsobem nezískávám kontrolu pouze nad svým jednáním, ale hlavně nad svým myšlením, kde si začnu postupně všímat nevhodných, neužitečných a často sebepoškozujících myšlenkových vzorců a smyček. Tímto způsobem začneme znovu získávat kontrolu nad svým životem a prožíváním, které začínáme řídit směrem, kterým chceme my.
Tímto tréninkem tedy máme větší sílu ovládat naše každodenní prožívání a můžeme si vědomě vybírat, co budeme zapisovat do našeho mozku v procesu jeho změny – neuroplasticity. Tímto způsobem se všímavost stává sebe-řízenou neuroplasticitou.
Meditace
Meditace je typ praktikování všímavosti a určitě stojí za zmínku, protože meditace sama zaznamenává neuvěřitelné výsledky ve vědeckých studiích. Jedna z nich zaznamenala změnu ve strukturách mozku, které hrají roli v soustředění, paměti, stresu a empatii již po 8 týdnech tréninku všímavosti. 2 z těchto regionů zahrnují prefrontální kortex – oblast mozku, která nám umožňuje kontrolovat a přehodit naši pozornost. Insula, která hraje roli v sebe-uvědomování a empatii. O meditaci si poslechni taky náš 98. díl podcastu zde!
Být všímavý je přesná protiváha dnešní pře-stimulavné době a automatické stresové odpovědi útěku, zamrznutí, či boje. Tato reakce samozřejmě není špatná sama o sobě, akorát je znásilňována dnešní dobou nových stimulů, které již ale nehrozí reálnou hrozbou. (Když uskakuješ před autem, či tramvají, tak je to skvělý, ale ne když někdo má víc liků, než ty, vypadá na tý fotce líp a vypadá to, že má i víc peněz a soc. status. Nic z toho nemusí být ani trochu reálné a navíc tě to už vůbec neohrožuje).
Když zůstaneme klidní a všímaví, uvolňujeme tak kapacitu mozku pro kreativitu, řešení problémů, učení a růst (jak fyzický, tak mentální). A tohle je jen střípek z benefitů meditace, zahrnuje i lepší kognitivní kapacitu, prevence demence, dlouhověkost a optimalizaci kognice pro vhled.
Jak na meditaci, nebo si zvýšit neuroplasticitu, učení, myšlení a paměť se dozvíš v našem novém online kurzu, který je nyní se slevou 50%!
