Smysl a jeho historie
V historii byl člověk smyslu plný. Ať už to bylo nebezpečí, před kterým museli být naši prapředci na pozoru, nebo nějaký vyšší princip od řeckých Bohů, co řídil život měšťanů, vždy naše existence dávala poměrně jasný smysl v čase, se kterým se v životě pohybovat. Avšak v čase moderním, kde nám žádné větší nebezpečí nehrozí a žijeme v “nejateističtějším” národě Evropy, se činnosti dávající nám smysl rozprostírají do chaosu nekonečných možností.
V informačním světě plném nesmyslů nám tak dává zabrat odlišit to, na čem doopravdy záleží a střežit si nejen svůj smysl životní, ale i smysly našeho těla, kterými sbíráme vjemy z okolního světa a které jsou pod neustálou palbou kyber-cukrů, informací a kazítek pro naši pozornost. I proto se po světě rozšířila myšlenka, že právě procházíme smyslovou krizí, která může mít velké dopady nejen na naše duševní a mentální zdraví. Ve dnešním dílu jsme se po vzoru našich rozhovorů v čajovně pustili do tohoto tématu a rozebíráme, proč se nejspíš stalo, že dnes takovou krizí procházíme.
Krize Smyslu
Co je to krize smyslu? Jak se vyvinulo prostředí kolem nás skrze historii? Co je to ohnisko kontroly a proč na tom záleží? Může nám zde v něčem pomoci transcendence? O tom si povídáme ve dnešním volnějším, ale nahuštěném dílu podcastu. Přejeme příjemný poslech a budeme moc rádi za jakoukoliv zpětnou vazbu na toto téma. V následujících týdnech se můžete těšit na více dílů ze série “Krize smyslu”, kde se budeme zabývá jednotlivými tématy více do hloubky.
Smysl
Smysl je velice těžké uchopit a filosofové ho rozebírají již po staletí. Půjdeme tedy na úplně základní úroveň. Smysl je slovo, to slovo existuje pro vyjádření něčeho. To něco je pocit, pocit smyslu a smysluplnosti. “To dává smysl.” Je to rozumné v tom kontextu v kterém se to nachází. I my můžeme být rozumní, fungovat a žít rozumně v kontextu v kterém žijeme, můžeme dávat smysl a pociťovat ho. K tomu, co smysl za nás konkrétně je a proč je důležitý, se dostaneme níže. Nejdříve si představíme, proč je zásadní ho řešit.
Evoluce smyslu
Vznik našeho komplexního pocitu smyslu, který na nějaké úrovni všichni více, či méně prožíváme začíná před miliardami let v evoluci. Představme si jednobuněčný organismus, který reaguje na některé základní stimuly z prostředí. Tyhle stimuly jsou pro tento organismus smysluplné, protože mu řídí jeho existenci, jestli přežije, nebo ne, jestli se rozmnoží do další generace. Pokud by přestal mít stimuly z prostředí, nebo by se vyskytl v prostředí úplně jiném, přestal by fungovat a i tak by přestal být smysluplný, resp. Jeho biologie. Nejde o to, že by cítil smysl, smysl je něco, co mu retrospektivně dáváme mi, je to lidský konstrukt, ale tento konstrukt docela hezky popisuje realitu, kterou vidíme.
Posuneme se v evoluci dál o pár miliard let a jsme u mladých homo sapiens sapiens, u moderního člověka. Tento člověk a smysl jeho existence byla pořád docela podobná, jako jeho jednobuněčný předchůdce. Každý den se staral o své přežití a rozmnožení. Byl to lovec a sběrač, neustále byl v kontaktu s přírodou a dopad prostředí na něj a obráceně byl velice znatelný. Lovil potravu a utíkal před predátory. Vrátil se ke spolukmenovcům a u ohně si s nimi komunikoval a příp. se rozmnožoval. Můžeme si všimnout, že většina těchto stimulů byla velice fyzická. Jeho smysl byl v jídle, pití, teple – přežití a rozmnožování.
Postupem času se však naše kapacita začala zvyšovat a začali jsme pěstovat stravu a chovat zvířata. Postupně jsme se trochu začali vzdalovat z prostředí a uvědomování jeho dopadu na nás a obráceně. Přestali jsme postupně každý den bojovat o život a najednou jsme měli dostatek jídla a pití.
Začali jsme si vytvářet smysl v abstraktních rovinách v rámci mýtů, bájů a pověstí a následně náboženství. Propojení a smysluplnost samotného bytí jsme si nahradili zapadáním ne do světa v kterém doopravdy jsme a jsme jeho součástí, ale zapadáním do “božského plánu”.
Z fyzična do psychična
Z těch velice fyzických smyslu-tvorných stimulů, jsme si postupně přesunulo do psychických, mentálních konstruktů, které nás přesahují. Zde přichází na řadu transcendence, kterou každý zažíváme neustále, protože neustále ovlivňujeme prostředí a přesahujeme sami sebe a naopak. Tohle jsme zapomněli a museli jsme si vymyslet konstrukt, který nám transcendenci bude nahrazovat.
No a v poslední fázi našeho příběhu jsme tento vystavený vzdušný zámek, kam jsme po staletí šplhali, zničili a diskreditovali vědou, vývojem lidstva, společnosti a našeho poznání. Zabili jsme boha v čele s Nietzschem a zapomněli jsme na cestu – žebřík, po kterém jsme do těchto vzdušných zámků v první řadě vylezli. Zde ale vzniká paradox, protože to samé co tento smysl a naše subjektivní prožívání dává do pozadí (věda a objektivismus) ho zároveň zpátky nachází. Postupně nacházíme cestu zpátky a smysl začíná být stále větší a legitimní téma, kognitivních a evolučních psychologů a vědců.
Krize smyslu
Nacházíme se tedy krizi smyslu, jejichž symptomy se projevují na každém z nás. Zažíváme největší krizi mentálního zdraví (ano, vím, že to může být jen díky nové diagnostice), ale přesto si to myslím a trend vidíme za posledních desítek let také jasný. Další je snižování vnímání hodnoty nás ve světě. Další je existencialismus, pocit absurdity samotné existence a ztráta smyslu a smysluplnosti. Jak se ale smysl utváří?
Utváření smyslu
Smysl je něco, co nás přesahuje. Dáváme smysl pouze v určitém kontextu, v určitém prostředí. My a naše biologie by přestala dávat smysl, pokud bychom se lusknutím prstu přesunuli na měsíc.
Smysl je tedy v našem kontaktu – smyslech – s prostředím. Můžeme si uvědomit, že jsme s naším prostředím nekonečně propojení a neustále se navzájem měníme a transformujeme. Často na tohle zapomínáme, ale je to často právě to, co vede ke smysluplnosti.
Co také vidíme ve světě je velký rozkvět všímavosti, meditace a mindfulness. Celkové také návrat k východním filosofiím a stoicismu. Všechno tohle je reakce na dobu v které se nacházíme a na krizi smyslu.
Z tohoto příběhu nám vychází několik bodů ke kultivaci smyslu.
- Vrátit se ke smyslům ke kultivaci smyslu – Meditace a všímavost
- Uvědomit si mojí účastnickou a transcendentní povahu bytí (jsme propojení s prostředím a neustále se navzájem ovlivňujeme)
O dalších praktickách a technikách se pobavíme v dalších dílech podcastu, kde je rozebíráme do hloubky, hned si můžete dát třeba tento: 93. Strategie a praktiky pro kultivaci Nadhledu, Moudrosti a Flow
Odkazy:
Deprese jako příčina nezpůsobilosti:
Mortalita asociovaná s pocitem smyslu a smysluplnosti v životě:
- https://jamanetwork.com/journals/jamanetworkopen/article-abstract/2734064
- https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2905132/
- Náš nový suplementační online kurz je venku! https://bit.ly/2Ibc3uA
- Sledujte Brain We Are na sociálních sítích: Instagram nebo Facebook
- Podpořte nás jednorázově nebo na startovači
- Zadej kód “BWA” pro 10% slevu na UpLife.cz
“Tento podcast slouží pouze pro vzdělávací účely. Neberte informace v něm zmíněné jako lékařskou radu”
