Je tu další týden a s ním i nejzajímavější uvědomění, která na nás vykoukla. Jdeme na to…
Daleko snazší cesta v hledání odpovědi na otázku: “Kdo jsem?” je odpovědět si na otázku: “Kdo nejsem?”
Honza Vojtko
Taky se ti občas přihodí, že zaháníš negativitu do kouta? Když přijde, tak zvládne obarvit velkou část našeho vnímání. A to samotné může být velice nepříjemné a nepohodlné. Musíme se s ní tedy naučit pracovat.
Pod tlakem sociálních sítí, které nám často poskytují náhled do kartotéky toho nejlepšího z nejlepší verze života každého, můžeme nabýt dojmu, že bychom přeci jen měli zůstat pozitivní a že splín s nepříjemnými pocity do našeho života nepatří.
Jiný pohled na ně může být, že jsou dalším prostředkem mozku, jak komunikovat svůj “stav”. A někdy může být pocit či myšlenka negativity dobrým signálem, který zároveň i rovnou poukazuje na možná řešení. A právě proto mě oslovil tenhle výstřižek od Marka Mansona. Když totiž začneme ignorovat celé jedno spektrum emocí a předstírat, že neexistuje, snadno můžeme přehlédnout problémy, které se s časem začnou hromadit. A řešení? Asi neexistuje žádné univerzální. Ale vzpomněl jsem si na jiný citát:
“Naslouchej svým emocím, ne jako vládcům. Ale jako poradcům. Protože ti mohou napovídat něco užitečného”
Fenomén času
John Weeler
“Vysvětlit čas? Nikoliv bez vysvětlení existence. Chceš vysvětlit existenci? Nikoliv bez vysvětlení času. Abychom odhalili hluboké a skryté pouto mezi časem a existencí.. To je otázka pro budoucnost”
Už zítra vychází díl, kde se zabýváme fascnující psychologií za vnímáním času. Ke zkoumání celého tématu mě jednoho dne vedla jednoduchá otázka: Proč používáme v hodině 60 minut, v minutě 60 sekund, ale máme 24 hodin ve dne a během roku 365 dní? Jak na to lidstvo přišlo?
Stručná historie zaznamenávání času by vypadala asi takto:
Kdo se v historii zabýval pozorováním a měřením cyklů času? Byli to povětšinou kněží v klášterech. Aby udržovali své rutiny, potřebovali mimo jiné jistou precizní pravidelnost. Dnes máme několik úrovní měření času, které používáme každý den. Minuty a vteřiny vynecháme a začneme dnem, ten je důležitý. Střídá se den a noc a řídí většinu našich rytmů. Pak je měsíc, který reprezentuje cyklus měsíce kolem země (Ten trvá přibližně 29,5 dne). A pak máš rok. Ten značí pravidelné střídání ročních období a samozřejmě obíhání planety Země kolem Slunce. Jak tedy nastavit hodiny a kalendáře? Abychom mohli přesně měřit cykly dne a roku? Řešení této otázky ná´m trvalo přes 5 000 let!
Jjdeme si to shrnout:
- V roce nastane přibližně 12,4 cyklů měsíce. Na měsíc se tak uplně spolehnout nemůžeš, když přijde na pravidelnost.
- Kdyby sis řekl, že rok má vždycky 365 dní, jednou za sto let ti zmizí jeden celý měsíc! Kde je chyba?
- Proto máme přechodný rok! Díky komu? no přeci Caesarovi! Takže od římanů máme 365 dní a jeden přechodný rok jednou za 4 roky, kdy se přidá jeden celý den do kalendáře. Supr přišli jsme na to… jenže!
- V roce 1582 nastalo jaro kolem 10. března. Takže římánci pořád nebyli úplně přesný. Papež Gregory tedy zavedl, že budeme přeskakovat přechodný rok každých 100 let! A že přeskakování přechodného roku bude přeskočeno každých 400 let! Jednoduše přeskočíme přeskakování. A jaký je výsledek?
- Máme poměrně pravidelné cykly v kalendářích i hodinách, které zančí obíhání Země kolem Slunce. Proto dnes používáme gregoriánský kalendář. A pořád to není perfektní! Od roku 1972 jsme tak museli zavést přeskakování vteřin, aby byl cyklus perfektní.
A teď důležitá otázka: - Proč je to takhle komplikovaný? Proč prostě nepřidáme pár minut do každého dne? Namísto přeskakování přechodného roku! Odpověď je jednoduchá:
V historii i v naší kultuře nás zajímá více den, než rok!
A kdybychom namísto dnů přidávali minuty, zmizí pravidelnost. A jednoho dne půlnoc bude v čas, kdy normálně obědváme.
Přeji Vám krásný zbytek týdne a hodně energie a klidu!
Kryštof
Každý týden posíláme Newsletter toho nejlepšího, na co jsme narazili. Pouze signál. Žádný šum. K odběru se můžete přihlásit ve formuláři na hlavní stránce, který na Vás po chvíi vyskočí. 🙂
