Vyhledat

Koncept “Já” a Jak nám zkušenosti obarvují naše modely světa?

“Když jdeme spát, tak zažíváme malou smrt svého vědomí, a když se ráno probudíme, jsme někdo, kdo zdědil vzpomínky toho člověka ze včerejška, a myslíme, že jsme on.”

David Eagleman

Tohle popisuje David Eagleman v kapitole “Co bude dál” ve své knize Mozek, tvůj příběh. Podívejme se na tento koncept “Já” z větší blízkosti.

“Já” je užitečný koncept, který udržuje integritu našeho organismu. Máme pocit, že jsme těmi samými lidmi po celý život, ale skutečnost je taková, že se neustále měníme a to jak fyzicky, tak psychicky (využívám pro lepší porozumění, nemyslím, že v tom je rozdíl).

Zůstává nám úhel pohled a vědomí, v kterém pocit “já” integrují právě vzpomínky. Vzpomínky se ale neprojevují jen ve chvíli, kdy na ně vzpomínáme, ale ovlivňují nás každým momentem, i když si to neuvědomujeme.⠀

V přítomném momentu prožívám jen a pouze přítomný moment, ale ono prožívání přítomného momentu je obarvené vším tím, co jsme prožili až do této chvíle (kdy já píši tenhle text a ty ho čteš). ⠀

V každém momentu tedy “já” vyvstává z naší osobní historie prožívání. Samotný akt vnímání tedy dává vzniku pocitu “já”. “Já” nám pomáhá utvářet smysl ve světě.

Prožívání a vzpomínky

Integrita našeho já a vzpomínek (ať už reálná, nebo jen její pocit) nám určuje to, co pro nás ve světě bude smysluplné dělat. Prožíváme věci, které jsou emočně obarvené, čím barvitější (intenzivnější), tím významější (salientnější) a čím významější, tím se nám více zaryjí do spletitých struktur našeho mozku. Tímhle způsobem vzniká ono zmňované obarvení nejen našich vzpomínek, ale našeho samotného vnímání.

Naše aktuální situace vypadá tedy asi takto: Na základě vjemů, které nám přicházejí z okolí a našeho těla se snažíme danou situaci zařadit do kategorie podle událostí minulých. Hodnotíme a porovnáváme a snažíme se přiblížit (aproximovat), jak se asi budeme cítit, jak budeme jednat a co se stane v následujícím momentu. Mozek nám tedy automaticky hází naše vjemy pod kategorie a do schémat v kterých pak následně dané dění a prožívání vnímáme!

Modelování reality

Mysl se pohybuje na úrovni příběhů a proto si je taky neustále vytváříme. V každém momentě vytváříme predikční model reality (Kde převládají salientní a relevantní prvky) a následně ho s každým dalším momentem aktualizujeme na základě nových senzorických dat (vjemů). Problém může být hned v několika úrovních, ale tou nejzávažnější, které se věnuje např. i psychiatrie je ten, když je rámec, či schéma nastavené ne úplně pro nás a naše okolí výhodným způsobem, který je většinou vzdálenější od reality. Takto nastavený rámec pak zkresluje i model reality, který si vytváříme a následně i ony vjemy, které přijímáme (a to dlouhodobě). Mění se totiž zcela zásadní prvky našich modelů, bez kterých by modely přestaly dávat smysl a těmi jsou právě salience a relavance. Pokud mám totiž neoptimálně nastavené to, co je relevantní, změní se i mapa salience (významnosti), tedy to, co považuji za důležité a automaticky se mění, čemu moje mysl a mozek věnuje pozornost. Tímhle způsobem vzniká většina nedorozumění. 2 lidé zažijí stejnou situaci, ale vnímají ji úplně jinak, protože doslova vnímají úplně jiné prvky dané události. Vznikají totiž 2 odlišné modely světa s jinými hodnotami relevantnosti a salience.

Proto mohou vznikat tak zvláštní reality v které se pohybujeme, všichni jsme lidé, kteří žijí na stejném světě, na stejné planetě, nebo i městě, ale přesto máme každý z nás svět úplně odlišný. Tento proces nás začne odlišovat již od narození má větší dopad, než se nám teď může zdát. Jde totiž o to, že přesně tento proces se odehrává ve veškerém našem vnínání, každou chvíli. Schémata a modely se tedy neustále posilují a je těžší a těžší z nich vystoupit, Tohle všechno se vepisuje do našich struktur mozku podobně jako paměť, vlastně to určitou formou paměti je.

  1. Modely světa se dají měnit
  2. Vede k tomu proces zvaný vhled (insight)
  3. Vhled můžeme mít u řešení problému, což je ale ve skutečnosti problém našeho rámce, modelu a schématu
  4. Schématické vhledy často je doprovází spirituální zážitky
  5. Toto přerámování nám mění naše vnímání reality a nás v ní

Válka neuronů

Podle neurovědce Jeffa Hawkinse se navíc v mozku neustále odehrává “boj”, nebo hlasování o modelu světa, který právě převládne. Právě tyhle modely se vytvářejí na základě vzájemné interakce nás se světem a v průběhu času se posilují a neustále s sebou v mozku “soupeří”.⠀

Tyto modely světa (zároveň predikční modely) jsou tedy ony záznamy našeho prožívání a do velké míry ovlivňují našeho vnímání. Ve většině těchto modelů světa se nachází i dané “já”, které jsme se také v interakci mezi námi a světem naučili. ⠀

Tenhle proces se ale rozpadá v některých zkušenostech změněných stavů vědomí např. na psychedelikách, nebo v určitých momentech meditace, kdy se naruší aktivita základních procesů tvorby těchto modelů. Mozek a mysl tedy sníží svoje automatické tvoření a škatulkování skutečnosti do schémat. A proto jsou i tyto stavy plodným zdrojem vhledů, protože najednou můžeme sami s “čistší” myslí stavět schémata a modely nové.

Na tuhle tématiku, které nás nepřestává fascinovat jsme nahráli celou smysluplnou sérii a můžete si ji pustit zde.

Další čtení

X
BRAIN WE ARE

Odebírejte novinky od Brain We Are a buďte v tom s námi!

  • Natáčíme pro vás nové podcasty
  • Pozveme vás na offline akce
  • Společně budeme cvičit a meditovat