Vyhledat

Omyly člověka ve vnímání – Jak a proč je aktualizovat a měnit?

“Your assumptions are your windows on the world. Scrub them off every once in a while, or the light wont come in.” – Isaac Asiimov

“Tvoje předpoklady jsou okna skrz která koukáš na svět. Jednou za čas je vyčisti, nebo jimi neprojde světlo.”

Isaac Asimov

Neuvědomovaná filosofie

Vše co vnímáme, včetně nás samých, je zkresleno našimi předpoklady a předpojatostmi. Vznikaly v průběhu našeho života a nejintenzivněji v dospívání a také si jich spoustu neseme z evoluce. Jsou to nejrůznější přesvědčení a světonázory, které se učíme s tím, jak poprvé spatříme svět. Jsou jakýmsi záznamem naší osobní historie. Do této naší osobní historie, tedy našeho vývoje na tomto světě se nevyhnutelně podepíše nastavení doby do které se narodíme. Těmto přesvědčením a světonázorům, které považujeme za fakta a neměnitelnou pravdu můžeme říkat neuvědomovaná filosofie (1).

Jenže skutečnost je taková, že nikdy nemáme celou pravdu a navíc je pravděpodobně velká část této neuvědomované filosofie ne až tak užitečná v době ve které žijeme. Jak je to možné? Svět se totiž mění tak rychle, že se rodíme do světa jednoho, ale žijeme pak ve světě jiném. Mohli byste mít námitku, že “To je přece v pořádku, jsme zvyklí takhle fungovat a není to problém.” Ale skutečně jsme na tohle zvyklí a skutečně to problém není? Přiblížení se tomu, jak moc je pro nás důležité aktualizovat a uvědomovat si naši neuvědomovanou filosofii nám napoví evoluce a naše biologie.

Evoluce

Jsme anatomicky podobní lidem několik desítek tisíc let dozadu. V jejich světě to fungovalo tak, že se něco naučili do svých 20 let a to pak mohli velice výhodně využívat po zbytek svého života. I proto se s věkem 20-25 let snižuje schopnost našeho mozku měnit se – neuroplasticita. Není to tak, že se náš mozek nemění, naopak, mění se pořád, ale vemte si malé dítě, které se učí jazyk. To je doba, kdy má mozek nejvyšší neuroplasticitu, pokud je obklopen jazykem, naučí se ho automaticky, pokud by se u Vás doma v tvém dětství mluvilo čínsky, absolutně bez námahy a automaticky by ses to naučil. A co teď? Tak jednoduché to nebude že? Svět našich předků byl nesčetněkrát stabilnější (na úrovni desítek let a životů jedince), než je dnes. Člověk se narodil, učil se chytat králíky, zpracovávat kůži, hledat vodu a sbírat jedlé bylinky, či plody. No a umřel pravděpodobně v době, kdy chytal králíky, zpracovával kůži, hledal vodu, nebo sbíral jedlé bylinky, či plody.

Bezprecedentní rychlost změny

Vemte si člověka co se narodí v roce 1900. V prvním roce jeho života, vymyslí vysavač, v 6 letech rádio, v 38 propisku, ve 45 jadernou bombu, v roce 1969 uvidí prvního člověka na měsíci a se štěstím u založení internetu a v roce 1989 i vznik “www”, tedy world wide webu. Neuvěřitelné že? Podle toho jak jste staří to máme dost podobné, rodíme se do světa, kde telefon a počítač byla vzácnost, ale nyní žijeme v éře internetu, soc. sítí, technologií a kyberprostoru kde trávíme více a více času. Je toho samozřejmě neuvěřitelné množství, ale se všemi těmito změnami přichází i změny našeho prožívání. 

Máme se sice lépe než kdysi králové, ale naše prožívání toto zlepšení naší kvality života úplně nedoprovází. Je to z velké míry dané celou řadu společenských nastavení a právě oné zmiňované neuvědomované filosofii, který může být zastaralá a neužitečná. Jak psal Isaac Asiimov, možná přestává okny pronikat světlo, je potřeba je pořádně vydrhnout. Jak moc věříš svým vlastním přesvědčením? Jak často se je snažíš nabourat? Nejsou některá, která už neslouží tobě ani tvému okolí? Neuzavřel ses náhodou světu, když sis našel to, co souhlasí s tvými přesvědčeními a světonázorem? Co jsou přesvědčení, které máš, ale již nejsou pravda? Jakou chybu, dělám právě teď? Tohle všechno jsou užitečné otázky, nad kterými je jednou za čas dobré se zamyslet.

Není to důvod se cítit blbě, jsme lidé a tohle je naše základní fungování a měli bychom k sobě i našim nedokonalostem přistupovat láskyplně, protože mnoho z nich nás dostalo až do této chvíle. Nejkrásnější na tom je to, že si neuvědomovanou filosofii můžeme postupně zvědomovat a kultivovat si flexibilitu naší mysli, která je v dnešní době tak důležitá. Změna je možná a nevyhnutelná a to i nás i našeho mozku.

Jak na to?

Jednoduše je naše vnímání protkáno systemickými a předvídatelnými chybami, což jsou ony předpojatosti a předpoklady. Říká se jim také kognitivní zkreslení, či biasy. Jedním ze způsobů, jak aktualizovat náš systém a vnímání je si některé z těchto biasů uvědomit, učit se o nich a následně se je snažit zmírnit. Ukazují se 2 věci, biasů se nemůžeme úplně zbavit, vždy budeme mít pohled na realitu jaksi zkreslený, ale také se ukazuje, že můžeme jejich efekt alespoň trochu snížit tím, že se o nich naučíme. I proto jsme vytvořili kurz mentálních modelů, kde je více než polovina právě o kognitivních zkresleních. Co dalšího můžeme udělat?

Vhled

Vhled je proces, kdy se nám přerámuje vnímání určité situace, událost, či problému. Je spojený s uvědoměním a “aha momentem”. Vede k reálnějšímu pohledu na svět a může narušit některá mylná přesvědčení, které jsme považovali za pravdu. Když vidíme svět jistým způsobem, je těžké ho tak nevidět a vidět ho jinak. Vhled tedy neslouží k řešení jen jednotlivého problému jako je třeba “nine dot problem” (Celý článek k vhledu zde), ale i k řešení právě výše zmiňované systemické chyby v našem vnímání! Můžeme tedy skutečně prožít systemický vhled (Příklad jednoho systemického vhledu, na který jsme nahráli podcast), kdy se nám změní celkový pohled na svět a smažou/sníží se nám některá zkreslení. Pro vhled můžeme optimalizovat naši kognici, ale to zde probírat nebudeme, máme na to totiž vytvořený celý díl podcastu a k němu článek. Nyní zde máte dostatek zdrojů a praxe pro kultivování kognice pro vhled. Jednou z praxí a nutnosti pro vhled je ale taky dozvídání se nových věcí, růst a vzdělávání. Vhled může přijít jako nové propojení souvislostí. Proto bych vám tu chtěl prezentovat jeden vhled o kterém krásně píše i Gregory Bateson, náš oblíbený antropolog a systémový myslitel. 

Patologie Epistemologie

Nebojte, takhle se jenom jmenuje kapitola v knížce Ekologie Mysli od zmiňovaného Gregoryho Batesona a je to jen fancy název pro chyby v našem vnímání a poznávání. Gregory v této kapitole poukazuje na jednu zcela zásadní systemickou chybu našeho vnímání, kterou děláme každý z nás. Je to ve vnímání nás a vztahu k našemu prostředí. 

Máme pocit, že jsme tu my a prostředí. Od okolního světa se učíme od narození vydělovat, protože máme pouze jeden úhel pohledu, jednu perspektivu, která se nemění vůči nám samým, ale vůči prostředí ano, (nejen) proto začneme mít pocit, že jsme tu “my A prostředí”. Od Darwina jsme dostali myšlenku a velkou epistemologickou chybu toho, že evoluční jednotka je druh. Bateson píše: 

“Víte co se stane, když se dopustíte epistemologické chyby spočívající v chybném výběru jednotky? Skončíte v situaci druh versus ostatní druhy, které jej obklopují, druh versus prostředí, v jehož rámci existuje. Člověk proti přírodě.”

Dále píše: “Pokud chápete svůj vztah k přírodě takto a současně disponujete vyspělou technologií, pak se pravděpodobnost vašeho přežití rovná pravděpodobnosti přežití sněhové koule v pekle.”

Jaké je ale řešení, resp. správnější vnímání našeho Já a prostředí? 

Je potřeba si definovat novou evoluční jednotku a tím i přesnější pohled a vnímání světa. Pokud chceme popsat jakýkoliv jev, vždy se dostaneme do vztahu mezi námi a prostředím. Krásně to popisují 2 příklady, které Bateson uvádí:

“Představte si strom, člověka a sekeru. Vidíme, jak sekera letí vzduchem, jak odsekává kus dřeva z rýhy, kterou vytvořily předchozí záseky. Budeme-li nyní chtít tento jev vysvětlit, budou nás zajímat rozdíly (informační jednotky) v záseku do kmene, rozdíly v sítnici člověka, rozdíly v jeho nervové soustavě, rozdíly ve sdělení jeho eferentních (odstředivé dráhy) neuronů, rozdíly v chování jeho svalů, rozdíly v pohybu sekery a znovu rozdíly v záseku do kmene…. Naše vysvětlení bude po tomto obvodu kroužit pořád dokola.” 

Dále dodává: 

“Ale co moje “já”? Představte si, že jsem slepý a používám hůl. Jdu a ťukám. Kde v takovém případě začínám já? Je můj mentální systém ohraničen rukojetí hole? Je ohraničený pokožkou? Nebo začíná v polovině hole? Tyto otázky nedávají smysl. Slepecká hůl je dráha, po které se přenášejí informace. Hranici systému musíme vést tak, aby nepřetínala žádnou z těchto drah, a nenechávala tak některé věci bez vysvětlení. Když totiž chceme vysvětlit určitý prvek chování, jako například pohyb nevidomého člověka, budeme k tomu potřebovat ulici, hůl a kráčejícího člověka; pak zase ulici, hůl, člověka a tak pořád dokola.”

Nová evoluční jednotka

Tohle všechno poukazuje na jednu zcela zásadní věc a změnu v našem vnímání. Nová evoluční jednotka je Já+prostředí. Pokud druh změní/zničí svoje prostředí natolik, že v něm nemůže existovat, zanikne. My, jako lidé dáváme smysl pouze v kontextu našeho planetárního a již také sociálního prostředí, atmosféry, přírody a života všude kolem. Kdybychom se lusknutím prstu objevili na Marsu, naše biologie by, stejně jako my, přestala dávat smysl – zahynuli bychom. 

Jak je to možné, že se v našem vnímání objevují tak ohromné epistemologické chyby? Že se cítíme jako jednotky ohraničené kůží proti světu kolem, když svět kolem je tím, co nás definuje a umožňuje žít? Bateson píše:

“Chybné premisy totiž fungují. Fungují ale jen po určitou mez. Pokud se vaše jednání řídí závažnými epistemologickými omyly, tak v určité fázi nebo za určitých podmínek zjistíte, že již podle nich fungovat nelze. Ke své hrůze pak přijdete na to, jak obtížně se takového omylu zbavuje.” 

Dále v textu dodává:

“Všimněte si, že znovu čelíme otázce, jak dlouho to trvá, než se dostaví problémy. Epistemologický omyl bývá často posilován, má sebepotvrzující charakter.”

Změna myšlení a prožívání

Domnívám se, že Bateson má velkou pravdu a naše vnímání, které se samozřejmě mení a na ekologické krize společnost reaguje, tak stejně není v obsaženo v celé společnosti a hlavně u řídících prvků této společnosti. Jedna věc je, že si můžeme tuto chybovost v našem vnímání uvědomit, druhá je ji ale prožít.

Bateson píše:

“Rád bych ale na tomto místě upozornil, že sám nevím, jak tímto způsobem myslet. Intelektuálně tomu rozumím. Klidně se před vás postavím a přednesu vám racionální výklad. Ale když kácím strom, pořád to vnímám tak, že “Gegory Bateson” kácí strom. Pořád jej kácím já. Mé “já” je pro mě stále ještě příliš konkrétní věcí, která mi přijde odlišná od zbývajících částí toho, co nazývám “myslí”. Krok k tomu, abych tento odlišný způsob myšlení uskutečnil, aby se pro mě stal zvykem, abych takto zcela přirozeně smýšlel i ve chvílích, kdy sahám po sklenici vody nebo kácím strom, není vůbec snadný.”

Poté přidává jednu ze svých zkušeností, která ten prožitek umožnila.

“Jako spousta jiných lidí jsem i já od vlivem LSD zakusil, jaké to je, když zmizí bariéra mezi mým já a hudbou, kterou poslouchám. Vnímající i vnímané sese zvláštním způsobem sjednotí v jedinou entitu. Tento stav je bezesporu správnější než obvyklý stav, kdy se zdá, že “Já slyším hudbu”. Koneckonců, zvuk je věc o sobě, ale mé vnímání zvuku je součástí mé mysli.”

S Batesonem v těchto ohledech souzním ale přijde mi zajímavé, že přesto že je změna vnímání náročná, je možná (Nemyslím na LSD). Navíc si myslím, že pouhé intelektuální uchopení je součástí cesty, která nás povede i k jinému prožívání. Nemusíme tak svět vnímat 100% času, protože ani to by pravděpodobně nebylo tak užitečné, ale můžeme si kultivovat chvíle, kdy se cítíme jako jedno se světem, svět ovlivňuje nás a my ovlivňujeme jej. Navíc toto uvědomění může změnit naše chování vůči okolí, prostředí, přírodě a lidem. 

Prostředí naší mysli a změna

Můžeme si uvědomovat všechny neuchopitelná propojení, které s přírodou, prostředím a lidmi máme, jak sami sebe navzájem neustále ovlivňujeme jen tím, že existujeme (epikurejská praktika, kterou máme od Johna Verveakeho). Jaké prostředí kolem sebe vytváříte? Můžeme si pro sebe navzájem tvořit příjemně prostředí ve kterém je nám dobře, být na sebe milí a pomáhat si. Často v dnešní době dochází také k druhému extrému, nemyslíme dostatečně sami na sebe. Jak se mám já ve svém těle a ve společnosti mých přátel? Vytvářím si sám pro sebe hezké prostředí? Tohle je prostředí mentálního prostoru, který je samozřejmě znovu ovlivněn všemi těmi tématy o kterých jsme se bavili a často jej doprovází evoluční negativní předpojatost a přehnaný vnitřní kritik, který je užitečný, ale ne ve chvíli kdy nás paralyzuje. Všechno to, co vede ke vhledům, může přinést vhled a změnu vnímání právě i sobě samých k lepšímu. K tomu, že si sami pro sebe budeme vytvářet příjemnější prostředí naší mysli. O tom jsme se bavili zde na podcastu.

K tomu jak si kultivovat jiné pohledy na svět a docházet k systemickým vhledům jsme se bavili v tomto díle podcastu. Pomáhá tomu i stav flow a otevírání se světu a lidem, protože tím, že se otevírám já, tak se mi svět (a mé vnímání světa) otevírá zpátky a to vede k pocitu smyslu.

  1. Peter Zamarovský – Mýtus Nekonečno (2018, Karolinum)
Vstoupit do diskuze

komentář

Další čtení

Prodloužená Mysl

Mozek a mysl, často se o nich mluví, občas tyto pojmy splývají, ale jaký je mezi nimi rozdíl? Mozek každý zná, je to jiný název pro centrální...

X
BRAIN WE ARE

Odebírejte novinky od Brain We Are a buďte v tom s námi!

  • Natáčíme pro vás nové podcasty
  • Pozveme vás na offline akce
  • Společně budeme cvičit a meditovat