Mozek a mysl, často se o nich mluví, občas tyto pojmy splývají, ale jaký je mezi nimi rozdíl?
Mozek každý zná, je to jiný název pro centrální nervovou soustavu, je to náš orgán a můžeme na něj ukázat. Ale co mysl? S tou je to složitější. Nemůžeme na ni ukázat, ale zase ji můžeme prožít. Mysl je prostor, který z velké části vytváří náš mozek, ale není jím limitována. Mysl je tvořena mozkem, tělem, ale i prostředím (včetně společenského) ve kterém jsme se nacházeli v průběhu života.
The Extended Mind
Přesně tohle je téma článku a myšlenky Davida Chalmerse a Andyho Clarka z roku 1998. Ptají se na jednu zcela zásadní otázku,: kde naše mysl končí a začíná okolní svět? Populární a intuitivní odpověď, která by mohl být něco jako “Naší kůží”, nebo “Naším mozkem” je něco, co Chalmerse, Clark a další myslitelé jako antropolog Gregory Bateson, nebo dnešní moderní kognitivní psychologie v čele s Johnem Verveakem neuspokojilo, mají jiný názor, který se stává stále populárnější. A není to nic zvláštního, ani ezo, spíš jde o logické uchopení problematiky, které nemusí být na první dobrou zcela intuitivní.
Základní myšlenka je taková, že naše mysl nekončí pouze naší kůží, naším fyzickým tělem ale spoluutváří se i z prostoru kolem nás, interakcí nás a prostředí a nejrůznějších nástrojů, kterými se obklopujeme. V roce 1998 uvedli autoři článku příklad sešitu, což je jednoduchou technologií skrz kterou ale provádíme nejrůznější operace mysli, skrz sešit přemýšlíme a ukládáme informace, které bychom normálně v naší mysli naráz uložit nedokázali. Myšlenka se stala populárnější s tím, jak do našich životů prostoupil mobilní telefon a další technologie. Najednou bylo zcela zřejmé, že nám naše prostředí dost zásadním způsobem pomáhají s myšlením a že díky nim myslíme jinak. To, jak myslíte právě teď bude záležet na vašem prostředí, je prostorné? Čtete to na telefonu, nebo počítači? Jste ve tmě nebo na světle? Všechno tohle Vám ovlivní pocit z tohoto textu – ovlivní vaše prožívání.
Důležitější, než si myslíme
Myslíme skrz naše tělo a svět. Děje se to neustále a poukazuje to na fakt, že samotný kognitivní akt myšlení je akt komunikace nás a světa. Můžeme si to představit tak, že naše myšlenka, pocit, nebo cokoliv jiného vytvoří nějakou akci (nejjednodušší představa této akce je pohyb, ale může být i zcela nepatrná, jako změna naší pozornosti). S touto změnou jsme tak spjatí, že se stává nepatrnou a zcela všední i pro nás. Přestože doslova všední je, neztrácí na důležitosti, naopak. Dochází při ní totiž k procesu, který jsem popsal výše. Naše akce, tedy “output”, něco ve světě mění (minimálně pro nás) respektive mění náš vztah vůči světu, který jak jsme si řekli, je naprosto zásadní! Tento nový vztah ke světu musíme znovu zaznamenat a změnit na jeho základě naše přemýšlení a chování! OUTPUT se stává vstupem, tedy INPUTEM! Tomuto můžeme taky říkat reciproční vztah mezi námi a světem.
Vidíte to taky? Mě se totiž do hlavy v tuhle chvíli nakreslil následující obrázek
Chtěl bych tento proces ještě více osvětlit. Vrátíme se k jednoduššímu příkladu s pohybem a tělem. Pokud udělám nějaký pohyb, každým momentem se mění moje možnosti a (v tuto chvíli) moje fyzická pozice ve světě. Tento nový vztah mění moje vnímání, přemýšlení a chování. Pohyb je zcela zásadní pro vnímání. Zde se ukazuje další revoluční myšlenka, která je ale přesto naprosto přesná. Pohyb je pro vnímání esenciální. Není náhoda, že primární vlastností nervové soustavy je instruovat pohyb.
Chápadlo Reality
Pro ještě lepší uchopení dané problematiky si můžeme nakreslit další obrázek. Představte si, že vaše nervová soustava, tedy ta centrální (mozek) a periferní (mícha a nervy) instruují pohyb vašeho těla ve světě (nebo vašich vnitřních orgánů k čemuž se ještě vrátíme). Představme si, že toto působení pokračuje ještě dál a jakoby objímá realitu. Uchopuje realitu jako jakési chápadlo, snaží se jí uchopit a pochopit tím, že si jí “osahává”. Pokud je to nepochopitelné, tak si můžeme uvést konkrétní příklad se slepcem a holí. Co dělá slepec, aby mohl chodit a fungovat ve světě? “Osahává” svět (prostředí) svojí slepeckou holí. Podívejme se na tento proces zblízka. Jeho nervová soustava instruuje pohyb, ten následně hýbe s holí, které se dotýká svého prostředí. Na základě doteku s prostředím, který přijímá z okolí se mění jeho pohyb, jak sebe, tak hole tak ale i jeho mysli!
Nejsme slepci, ale když se zamyslíme k téměř identickému procesu probíhá i u nás. Pohybujeme se světem “osaháváme” ho našimi smyslovými orgány následně sbíráme zpětnou vazbu a na základě toho aktualizujeme naše myšlení, chování a vnímání!
Tělo
Nyní jsme se věnovali vztahu naší mysli a prostředí, světě okolního. Co ale mysl a tělo? Ukazuje se totiž, že tělo je zcela zásadní pro naši mysl. Svět a člověk je neuvěřitelně komplexní a jsme výsledkem 3,8 miliard let evoluce. Za tu dobu jsme se naučili podvědomě rozpoznávat celou řadu patrností a vzorců, které nedokážeme uchopit naší vědomou myslí. Jsou nám skryty pod rouškou vědomé zkušenosti. Je to logické, byli bychom jinak přehlcení a nedokázali absolutně pracovat s množstvím dat, která k nám z okolního světa (a nás samotných) přicházejí. Proto evoluce vymyslela geniální mechanismus. Naučím se (jak evolučně, tak během vývoje jedince) co znamenají některé vzorce a budu na ně automaticky reagovat.
Umíme tedy rozpoznávat nejrůznější okolnosti, jak z okolí fyzického, tak sociálního (někdo by tomu řekl jakou energii cítí, či intuice). Spouští v našem mozku a těle nejrůznější reakce, ale některé z nich nechává nervová soustava na našem těle. V knize Mžik od Malcoma Gladwella poukazuje na to, jak mozek a mysl skrz tělo, konkrétně pot na rukou, který signalizuje, že něco není v pořádku; dává informace našemu mozku – nevědomě (můžeme si to zvědomit)!
Moudrost těla
Tomuto vnímáni procesů, pocitů a reakcí našeho těla se říká interocepce. V našem těle a prostředí se skrývá moudrost a inteligence, kterou se ale učíme od mala ignorovat. Posadí nás do lavic, kde se nemáme hýbat, ani interagovat s naším prostředím! To je ale ten způsob, jak se snažíme svět uchopit, porozumět mu, to jak se snažíme myslet! Pohyby, mluvení a uchopování věcí kolem nás (tedy efekty shrnuté zmiňovaným “chápadlem”) je to, jak myslíme a je zcela zásadní proces v učení a dospívání. Jsme tedy učení se odpojit od nejdůležitějšího procesu, který máme. Tohle je reprezentované i tím, jak jsou v nerovnováze různé způsoby vědění. Snažíme se všechno abstrahovat a uchopit naší myslí, sedící, bez pohybu. Ukazuje se ale, že flow (proces intenzivního procesu reciproční komunikace mezi mnou a světem) a nebo i jednoduchá chůze dokáže zlepšit kognitivní funkce, paměť a optimalizuje naši mysl pro vhledy! Vhled je v jednoduchosti učení, ale ne jen tak něčeho, neučíme se pouze fakta, ale učení se právě v těch oblastech, které jako společnost zanedbáváme. Učení se jiných módu bytí, perspektiv, porozumění a dovedností. Fakta jsou užitečná, ale ne v takové míře, jako jsou potrejované dnes. O tomto tématu jsme nahráli celý podcast a napsali článek.
Zajímá Tě víc? O podobném tématu, jsem psal i minule zde.
Zdroje a inspirace:
- The Extended Mind
- Gregory Bateson – Ekologie mysli
- Mžik – Malcolm Gladwell
